Světový den divadla
Byl zaveden v roce 1961. Poprvé byl slaven v roce 1962. k příležitosti těchto oslav se pořádají různé národní a mezinárodní divadelní akce. Světový den divadla je připomínkou divadelního umění a jeho nesčetných podob. Divadlo propojuje lidi různých kultur, dává prostor pro nenásilnou formu výchovy a informací. Divadlo je živý organismus, který hraje na celém světě, ve velkých i malých divadelních sálech. Divadlo nám dává emoce, umí rozesmát, ale i rozplakat, umí lidi spojit, a to nejen na jevišti, ale i pod jevištěm, do celého kolotoče dokáže zapojit i obecenstvo.
Světový den divadla si připomenuly i děti školní družiny. Nejprve jsme si vysvětlili pojem divadla, pak navázali na to, co by se v divadle nemělo, přestože se toto někdy nedodržuje. Děti odpovídaly na otázky a snažily se vžít do obecenstva divadla. Na druhou stranu jsme se přenesli opět do obecenstva, ale do oblékání lidí do divadla. Odměnou hercům za jejich výkon je vždy potlesk obecenstva, který by neměl nikdy chybět.
V neposlední řadě jsou výkony herců doplněny promítáním filmových záběrů, mnohdy i animací. Právě dnes si tuto možnost mohly připomenout i děti ze školní družiny. Seznámili jsme se s animací filmů či pohádek, které se věnuje jedna z našich paní vychovatelek Ing. Lucie Heroutová. Ta nám předvedla, kolik úsilí, kolik práce, ale především času stojí za animací velmi krátkého příběhu. Nejprve jsme viděli animaci kreslenou, pak zfilmovanou, ale velice krátkou. Tato animace se dá udělat i z různých obrázků reklam. Potom jsme shlédli animovaný filmeček o svátku sv. Martina. V úplném závěru jsme se dověděli, že lze animovat i sci-fi. Shlédli jsme filmeček s názvem Vesmírná mise, kterou vyrobila Lucka se svým bratrem. Zjistili jsme, jak tato práce je časově náročná. Ale dnešní odpoledne věnované Světovému dni divadla stálo opravdu za to. Mnoho zajímavostí a nepřeberné množství informací se nám o této činnosti dostalo. Lucko, my ti za to děkujeme!