To se nám snad jen zdálo

Děti 7. ročníků dnes však nevěřily vlastním očím. Ráno vstáváme a všude kolem je bílo. Přes noc napadlo více jak 10 cm krásného sněhu. To by se lyžovalo, to by vše bylo úplně jinak. Ovšem nenechá se nic dělat, musíme se s tím vyrovnat a myslet na šťastný návrat zpět do Berouna. Hlavně, aby nebylo náledí. Po budíčku dobalujeme poslední kousky, uklízíme pokoje a v 8 hodin jdeme na snídani. Tradičně „švédský stůl“, co si kdo chce dát. K tomu ovoce i zelenina. Děláme si po snídani i svačinu do autobusu. Bylo toho tady dost. Pak odcházíme na své pokoje, poslední porovnání věcí do kufru či tašky a předání pokojů. Vše bylo v pořádku. Po předání jdeme odnášet věci do lyžárny a nakládáme na vlek. Autobus k chatě nevyjede. Pan správce nám sváží věci k autobusu. Když je vše připraveno k odjezdu, loučíme se, a ještě poslední společná fotka. Pak již kráčíme do vsi k čekajícímu autobusu. Opět překládáme věci a když je hotovo, poslední zamávání a hurá zpět do Berouna. To, co jsme dnes zažili, byla opravdu „Ladovská zima“. Proč to nemohlo být celý týden? Škoda! Nevadí, my si to stejně užili. Cesta domů rychle ubíhá, a po několika desítkách kilometrů není po sněhu ani památka. Místy i pršelo. Malá přestávka u benziny poblíž Mladé Boleslavi a po několika minutách jedeme dál. Do Berouna ke škole přijíždíme kolem 13 hodiny. Vykládáme věci a rodiče na nás již čekají. Od zdravotnice přijímají zdravotní dokumentaci a my se pomalu loučíme.

Uteklo to jako voda. Podmínky k lyžování různé, trochu nás zachránil Severák. Přesto nám v srdcích zůstanou zážitky a vzpomínky na LVZ 2023 v Jizerských horách na chatě Lučanka.