Tramvaj do stanice Touha
Vzhledem k tomu, že jsem viděla jen část filmové verze díla, Tramvaj do stanice touha mě nijak zvlášť nezaujala. Možná bych dokonce řekla, že je to vyloženě zbytečný snímek. Nebo jsem se na něj možná dívala za špatného rozpoložení a líp bych si ho vychutnala, kdybych si ho pustila sama doma.
Netuším, jak autor napsal knižní předlohu, styl filmu třeba jen odráží jeho názory a prožitky? Filmové postavy mi přesto přijdou ploché a celá trojice hlavních hrdinů na můj vkus až příliš přehrává, je hysterická.
Kdybych měla volit nejsympatičtější postavu, zvítězila by hlavní mužská. Charakteristika je jednoznačná: primitivní, agresivní opilec. Místy se vydává za někoho jiného, takové okamžiky představiteli role sedí nejlépe (dobový idol s vypracovanými svaly, připomínající Kena z Barbie je přesně ten typ, který se z příjemného společníka dovede změnit v násilníka, přesto mu chybí složka „primitiv“). Jako ideálního představitele vidím urostlého, zarostlého, na první pohled hrubce. Ani vypracované svaly by nebyly na závadu – musely by být ale přírodní, od těžké práce horníka, nebo topiče….
Ani Blanche mě nezaujala. Nemohla jsem se zbavit dojmu, že není učitelka, ale prostitutka. Jasná hysterka a „romantická“ duše jako z filmu pro pamětníky: sotva se nablízku objeví vhodný muž, zakryje si tvář, áchne a omdlí, čekajíc, že narazila na kavalíra.
Na snímek se dá zaměřit buď jako na příběh domácího násilí, nebo alkoholičky. Je to to nejdůležitější? Těžko říct…