Trocha obyčejného štěstí
Přesněji řečeno, státy sdružené v OSN se na valném shromáždění konaném 12. července 2012 rozhodly, že vyhlásí 20. březen Mezinárodním dnem štěstí.
Pod slovíčkem „štěstí" vidí každý z nás něco trochu jiného. Někdo zdálky zahlédne i svoje malinkaté štěstíčko a v tu chvíli se cítí blaženě, jinému k radosti nepomůže nic. Svoje štěstí neuvidí, neucítí, nepotká, ani kdyby mu skákalo po zádech.
Pokud jste šťastni rádi, nepotřebujete k tomu vilu s bazénem a dvěma tenisovými kurty. Nemusíte mít naditou peněženku, netoužíte po drahé exotické dovolené ani přepychovém bouráku.
Někde jsem četl, že bohatí lidé nebývají šťastní. Otázkou je, zda jsou jejich odpovědi upřímné. To dá rozum, že bohatým lidem je záviděno. My, méně bohatí, pokukujeme za plot a obdivujeme jejich vilu s bazénem a dvěma tenisovými kurty, naditou peněženku, úžasnou exotickou dovolenou i přepychový bourák. Nebylo by to vůči nám hloupé a netaktické přiznat, že jsem ke všemu tomu bohatství ještě příšerně šťastný? Že se mi daří na co sáhnu, přátele počítám na stovky,mé děti mají IQ 155 a nad mým domem neustále svítí slunce? Od boháče se zkrátka spolehlivě nedovíme, jestli je šťastný či nikoli.
Nám obyčejným lidem ke štěstí stačí kolikrát i náznak. Třeba, že někdo ze třídy potkal v autobuse fyzikářku a ona kašlala. To už ve vás začíná hlodat malinké štěstíčko, protože je naděje, že učitelka hned v pondělí ráno poběží k lékaři a nepřijde do školy. Ne, že bych naší učitelce přál něco zlého, to ne, uvažuji pouze hypoteticky.
Štěstí se musíme naučit vidět. Žijeme ve městě, státě, na kontinentu, na planetě kde je bezpečno? Pokud si můžeme odpovědět ano, je to velké štěstí. Máme rodinu, přátele, kamarády na které je spolehnutí a kteří za námi stojí? Tak to je dvojnásobně velké štěstí. A máme to štěstí, že nás tito lidé budou znát i v dobách, kdy štěstí nemáme? Tak to je trojnásobně veliké štěstí! Je fakt, že to svoje kolikrát nevidíme. Přijde nám úplně normální, že s námi bydlí.
Když se člověk rozhodne být šťastným, má to zkrátka v krvi i v povaze. Pokud bude svoje štěstí bojkotovat, přehlížet a všelijak se mu vyhýbat, z bryndy ho nevytáhne ani Mezinárodní den štěstí. OSN může na zasedání schvalovat mnoho věcí. Mnoho z nich možná dovede i k cíli. Ale nejsem si jistý, jestli usnesení o tom, že snaha o štěstí je základním lidským cílem není trochu zbytečné. To všichni už přece dávno víme.
Na druhou stranu, něco tak skvělého jako je štěstí, si pozornost zaslouží vždycky.