Vánoce, Vánoce přicházejí…

Právě dnes, 19. 12., se ve všech odděleních naší školní družiny konaly vánoční besídky. Ty si užívali malí i velcí. Všichni se na tento den velmi těšili. Po obědě odcházíme každý do své družiny a náš program může začít. Povídání o zvycích a tradicích Vánoc, zpívání koled a v závěru i rozdávání dárků, které si děti připravily pro své spolužáky. Vždyť i maličkost potěší. O to více, když je darovaná někým, kterého ani neznáme. V každém oddělení pak obdržely děti dárky i společné pro celou družinu, nebo své oddělení. Než si děti rozbalily dárek, muselo se nejprve rozdávat a obdarovaný se musel nějak předvést. Zarecitoval básničku, zazpíval písničku, řekl nějaký vtip, hádanku. Všichni jsme se velice bavili. Když byly rozdány dárečku pro jednotlivce, dostalo se i na společné dárky. V oddělení Veverušáků se objevil dárek, pro hodné a šikovně děti, který nám zaslala paní Marta Šestáková – Vaculíková. První otázka zněla. Kdo to je? My tu paní vůbec neznáme! Zkoušeli jsme hádat, kdo je tato paní. Nakonec jsme zjistili, že paní Šestáková je vydavatelkou Podbrdských novin, se kterými naše družina spolupracuje. Právě ona nám zaslala knihu „ Králíček Toby, pes Birk a lesní hrad“ od spisovatelky Jany Brnušákové z Běštína. Srdečně děkujeme paní Šestákové – Vaculíkové a máme velkou radost z této knihy. Určitě v brzké době přijde čas na její četbu. Dalším nečekaným dárkem byl dárek z Kanceláře prezidenta republiky, která nám jako poděkování za zapojení se do soutěže o nejkrásnější betlém, zaslala knihu o Pražském hradě a k tomu ještě uznání. Jsme velmi rádi, že naší práci vidí i někdo jiný, než my sami. Dalším dárkem, který se objevil pod stromečkem, byl dárek z Českého Těšína. Jako poděkování za zapojení se do projektu Celé Česko čte dětem. Několik drobností s taškou, která nám bude jistě sloužit k přesunu knih do přírody. Vždyť číst se dá všude. Děkujeme. A pak již jdeme rozbalovat každý své dárečky. Děkujeme Ježíškovi za jeho dárky. Po skončení rozbalování si jdeme zahrát několik her. Vždyť si tento čas opravdu musíme užít. Hra na Opičího krále nám zpočátku dělala problémy, ale nakonec nám to vyšlo. Určovali jsme opičího krále. Další hra byla spíše pro chlapce. Zahráli jsme si na řidiče formule 1 a měli jsme předvést, jak bychom tento stroj řídili při nějakém závodu i s hlasem. Poslední hru, kterou jsme hráli, byla Popelka. Pohádky patří k Vánocům. Popelka, pospíchá z plesu a cestou, ztratila svůj střevíček. Princ má najít Popelku a předat ji střevíc. Docela těžká hra, když si chlapci ani nevšimnou, co děvčata mají za přezůvky. Poté jsme si zahráli naši hru sami. Nese název autobus. A tak jsme se bavili skvěle, téměř až do konce družiny. V posledních několika minutách jsme si i zatancovali. Tak zítra, v tomto roce naposled. Nejprve zdobení stromku v lese a pak i diskotéka.