Vánoční zajímavosti

Zvyk kupovat jmelí pro štěstí je u nás dávný zvyk, na který se ale po několik staletí zapomnělo. V období, kdy bylo naše území obýváno Kelty patřilo k uctívaným předmětům. Keltští kněží, tzv. druidové posvátně řezali celé jeho trsy a připravovali z něho nápoje plné kouzelné moci. S odchodem Keltů se na magickou moc jmelí věřit přestalo a dávný zvyk ožil až poměrně nedávno. Doputoval k nám pravděpodobně z Anglie, kde se kytička jmelí věšela pro štěstí na lustr. Jeden ze zvyků říká, že pod zavěšenou kytičkou jmelí můžete políbit beztrestně kohokoli. Dokonce i Slované jmelí považovali za prostředek, kterým se zbavíte zlých duchů a nočních můr.

Limonáda s ovocem - připravte si osvěžující pití, nebudete litovat. Do vysoké sklenice dejte dvě vrchovaté lžíce kompotu i s nálevem. Namíchejte třeba jahody, brusinky, rybíz, maliny nebo úplně jinou variantu podle svého vkusu, která k sobě barevně trochu ladí. Přidejte velkou lžíci malinového sirupu a několik kostek ledu. Sklenici mírně nakloňte a po skle opatrně dolijte sifonem. Na závěr přidejte pár kapek citronové šťávy a dozdobte ovocem. Tato limonáda se podává s brčkem a lžičkou.

Od poloviny minulého století slavíme poslední den roce nejraději ve společnosti přátel. Scházíme se, abychom se společně pobavili a přivítali Nový rok. Z Francie se k nám dostal zvyk novoročního přípitku, ten doplňovalo drobné pohoštění - kanapky. Byly to na malé kousky nakrájené krajíčky chleba potřené pomazánkami a doplněné ozdobou. Kanapky se v té době staly doslova hitem, do této doby vévodil svátečnímu silvestrovskému stolu spíš ovar s křenem a jablky, šunka a různé druhy polévek. Většinou se do nich přidávaly kroupy nebo hrubá krupice, aby se nás i v příštím roce držely peníze.

Jak jdou za sebou jednotlivé chody v luxusní restauraci - 1) studený předkrm, 2) polévka, 3) teplý předkrm, 4) hlavní jídlo, 5) kvalitní sýry, 6) teplý nebo studený dezert, 7) ovoce. Během každého jídla je možnost zapíjet vodou.

Zubr je tvor, který může vážit až jednu tunu a dorůst výšky skoro dvou metrů. Mohlo by se možná zdát, že takovému tvoru nehrozí žádné nebezpečí. Opak je ale pravdou, tento impozantní tur doplatil na to, že má velmi chutné maso. Lovil se i pro trofeje, které bývaly ozdobou loveckých sbírek. V našich lesích by jste se s ním běžně setkali ještě v raném středověku, počátkem 20. století byly upytlačeny i poslední kusy, které se ve volné přírodě ještě vyskytovaly. U nás se vyskytoval poddruh, který je označován jako zubr evropský. Tento druh se živí spásáním trávy, nepohrdne kůrou stromů a mladými lístky a kořeny. Je to poměrně plaché a mírumilovné zvíře, útočí jen ve stresu a nebo strachu o svá mláďata. Samice každý rok porodí jen jedno jediné mládě, jeho starší bráškové s mámou zůstávají až do věku tří let. U nás je v současné době několik míst, kde byla malá stáda zubrů na zkoušku vypuštěna do volné přírody. Zatím se stále na nové podmínky adaptují a učí se žít jako před dávnými časy, kdy tito obři do našich lesů ještě neodmyslitelně patřili.