Velikonoční prázdniny si děti užily se školní družinou

Je osm hodin a my odcházíme od školy se svými vychovatelkami na turistickou procházku do Alkazaru. Tento cíl je nám předurčen již mnoho a mnoho let, a my jeho tradici dodržujeme a pokračujeme v ní. Počasí se po nočním dešti vybralo a dokonce se na nás usmívá i sluníčko. Tak uvidíme, zda nám to vydrží. Třicet šest dětí vyrazilo na první jarní kilometry do krásné přírody Českého krasu po Naučné stezce Po stopách českých králů. Ta je součástí cyklostezky, ale dnes tu velký provoz proti jindy nebyl. A tak se nám kráčí velice dobře. Naučná stezka vede na čtyři světové strany a každý směr je nějak označen. My právě jdeme po značce A. Tato část vede do Srbska, ale my končíme v lomu Alkazar. První naše zastávka je u Ovčína, které patří přibližně k nejstarším oblastem našeho města. Připomínáme si, že jaro již začalo a my jsme zapojeny do dvou projektů. Prvním je Jaro ožívá, kde sledujeme přílet našich ptáků, jež se vracejí z teplých zimovišť – přílet čápa, vlaštovky, rorýse a kukačky, kterou sice neuvidíme, ale uslyšíme. Druhým je projekt „Hledáme jaro“. Naším úkolem zde je objevit kvetoucí modřín, uvidět ruměnici a vidět, jak si lidé rozdělávají oheň, grilují či opékají na ohýnku. Právě tento poslední úkol si dnes splníme my sami, neboť budeme opékat špekáčky. Cesta do lomu Alkazar utekla velice rychle.

Cestou jsme viděli skorce vodního, který seděl podél cesty na trávě a byl asi zkřehlý. Měli jsme strach o to, aby nebyl zraněný. Nikde jsme nic neviděli, a tak jsme čekali na zpáteční cestě, co bude. Cestou jsme si připravili i proutky z vrby, která roste na břehu řeky, abychom si mohli uplést pomlázku. Všímáme si probouzející se přírody. Vidíme i tařici skalní, která má již květy jen je rozevřít. Pokračujeme dál a kousek od lomu se na druhém břehu Berounky cosi pohybuje. Něco většího, najednou vzlétne. Ano, my jsme viděli volavku bílou. A tak cesta byla plná různých překvapení. Přicházíme do Alkazaru, odkládáme batůžky a jdeme si připravit ohniště. V okolí sbíráme suché dřevo a připravujeme si i pruty na opékání. Ale tak jak je všechno poměrně hodně vlhké, oheň se nám nechce rozhořet. Až po chvíli vzplanulo první dřevo a oheň je hotov. Přicházejí první nedočkavci, aby si již mohli špekáčky opéct. Postupně se prostřídáme a připravujeme se na pletení pomlázky. Naše hodovačky budou ze šesti proutků a budou zdobeny fáborky. Čas nám nějak rychle ubíhá a my si chceme ještě zahrát alespoň schovku. Tak žádné zdržování a jdeme. Pomlázky jsou hotové, uklízíme okolí ohniště, oheň dohořel a my si v klidu můžeme zahrát. Tuto hru milujeme. Po chvíli končíme, poslední rozloučení s okolím, sesbírání papírků a odcházíme zpět. Někteří z nás jsou trochu prokřehlí, ale pohybem je nám rázem teplo. Dostáváme se na místo, kde jsme viděli skorce vodního. Ale marně po něm pátráme. „To je dobře.“ Ptáčka jsme nenašli ani v okolí. Je tedy zdravý a odletěl. Ať se mu daří a ať ho nic neskolí. Cesta zpět utekla rychleji a my opravdu před půl jednou jsme u školy. Tady na nás již čekají rodiče, rozcházíme se do svých domovů a přejeme si. „Krásné Velikonoce!“