Velké loučení
Každým rokem v tomto čase se v jednotlivých odděleních školní družiny děti loučí se studentkami SPgŠ Beroun, které k nám do družiny od konce září přichází na praxi. Ne jinak tomu bylo i v letošním roce.
Koncem měsíce září 2014 se na naší škole objevilo téměř dvacet studentek SPgŠ Beroun, aby se představily dětem, jež navštěvují školní družinu. Všichni jsme byli velice vykulení, jeden druhého neznal. Studentky z dětí a jejich vychovatelek, děti i vychovatelky ze studentek, neboť nikdo netušil, jaké to všechno nakonec bude. Myslím si, že obavy byly naprosto zbytečné. Studenti nejprve v prvním měsíci sledovali činnost v odděleních, do kterých byli rozděleni. Pak se postupně zapojovali do činnosti. Přispívali nejrůznějšími hrami, pomohli nám při celodružinových akcích, kde již na jednotlivých stanovištích prokázali své organizační schopnosti. A o to jde. Nastávající vychovatelé si musí uvědomit, že každé dítě je jiné a každé potřebuje individuální pozornost a péči. Všem nakonec jde o bezpečnost našich dětí. Takže nic se nemá přehánět. Koncem roku si pak každý začínal připravovat odpolední činnost, aby děti zaměstnal a ještě více se k nim přiblížil. A to mnohdy je velmi těžké. Přesto mohu říci, že se to ve většině případě dařilo.
Nejprve studenti pracovali ve dvojicích a pak měl výstupy již každý sám. Bylo to náročné. Přípravy, ukázky práce, motivace dětí, ale hlavně si dobře poradit s jejich chováním a zvyknout si na tuto práci. Ono je sice krásné znát teorii, ale daleko důležitější je praxe. A to je mnohdy velmi náročné i pro profesionály. V jednotlivých odděleních se střídaly činnosti, tak jak je zvykem. Proběhla pracovně technická činnost, kdy děti vyráběly různé zajímavé výrobky, výtvarná činnost, kdy malovaly na dané téma, jemuž předcházelo motivační povídání. Mohu hodnotit práci ve druhém oddělení, kdy děvčata každou činnost motivovala nějakou pohádkou, kterou přečetla, a pak děti zasoutěžily. Na téma pohádky dostávaly různé otázky, které velmi bystře zodpovídaly. Potom se všichni vrhli do připravené činnosti. Nechyběla ani přírodovědná činnost, ani tělovýchovná. Někdy si s dětmi zahráli na nějaký hudební nástroj a zapívali, jindy soutěžili a hráli spoustu hezkých her. Po sedmi měsících však nastala hodina H. Velké loučení. Děti si na studenty velice rychle zvykly. Byla to pro ně mnohdy změna v týdenní činnosti se svou vychovatelkou. Pro praktikanty si připravily obrázky a malé vlastnoručně vyrobené dárečky, společně se vyfotili, aby měli na školní rok památku. Na závěr si ještě popovídali a zahráli i několik her.
Některým dětem se bude určitě stýskat. Jak to vidím já, ve druhém oddělení, kdy se děti velmi těžko se studentkami loučily. Ale všechno jednou začíná, všechno jednou končí. My jsme si ještě slíbili, že se děvčata za námi přijdou podívat. Tak uvidíme! Přejeme jim, aby dobře dokončili všichni ročník a až za dva roky budou končit, aby se jim splnila všechna přání. Děvčata, děkujeme!