Velký pátek v družině a klubu
Poklad prý označovalo světýlko nebo kvetoucí či zářící kapradí, popřípadě otvor ve skále, ze kterého vycházela záře.
Proto i my jsme se vydali do skal. Počasí bylo o mnoho a mnoho lepší než na Zelený čtvrtek, ale stejně byla zima. Nepršelo! Proto jsme se vydali do Alkazaru na naše tradiční místečko. Sem tam i sluníčko svítilo, a docela i hřálo. Ale bylo to málo. Cestou jsme si podél řeky nařezali vrbové proutky, neboť jsme vyráběli pomlázku. Cestou jsme pozorovali probouzející se přírodu a hledali jsme jaro. Slyšeli jsme zpívat sýkorku, kosa, brhlíka, vrabce, špačka. Z jarních květin jsme viděli orsej jarní, violku vonnou, tařici skalní, hluchavku nachovou, mochnu nátržník. I stromy a keře pomalu a jistě začínají pučet a objevuje se zeleň. Je vidět, že jaro je tady.
Kolem desáté hodiny jsme na místě, rozděláváme si oheň a začínáme opékat špekáčky. Nastává svačinková pauza. A hned po té se vrháme do pletení pomlázky ze šesti vrbových proutků. Když je upleteno, pak ještě dozdobit a můžeme jít na pomlázku. Ale pozor, to až v pondělí. Na závěr jsme si ještě zahráli několik her, uklízíme naše stanoviště a pomalu a jistě odcházíme zpět ke škole. Sláva, vlasti výletu, nezmokli jsme, už jsme tu. A nyní se rozcházíme pomalu do svých domovů. Tak krásné Velikonoce!