Věnuji bacily, značka zadarmo

Na radosti nepřidá ani to, že se prudce zvyšuje procento nachlazených jedinců. Ti vám znepříjemňují sezení v lavici neustálým smrkáním, kašláním, potahováním a vzdycháním. „Proč vlastně nezůstaneš doma, když jsi nemocná?" vyzvídali jsme na naší spolužačce Magdě. „Nechápete chytráci, že si nemůžu dovolit válet se doma v kanafasu! Co nejvíc ze všeho na škole totiž nenávidím je skutečnost, že musím dohánět zameškané učivo, drtit se něco, čemu absolutně nerozumím a do toho umět i všechno nově probírané. Já mám z toho vždycky takovou depku!"

Je pravda, to se musí nechat, že opravdu nemocný člověk to po návratu do školy nemá jednoduché. Nemyslím tím nějakou krátkodobou nepřítomnost, ale stav, kdy vám fakt není dobře. Pokud si třeba u angíny nebo zápalu plic poležíte nějaký ten týden v posteli, máte z celého kolotoče dohánění a dopisování ještě čtvrt roku divoké sny.

Na prvním stupni se dá přihlédnout k tomu, že nemáte doučeno, na stupni druhém to skousne jen malé procento vyučujících. Potřebují prostě probírat dál, je toho moc. Odpověď, kterou od nich většinou uslyšíte je, že si to měl člověk dávno sehnat u kamarádů. Měl se předem zajímat, co se po dobu jeho nepřítomnosti ve škole odehrávalo.

Nikdy mi nešlo na rozum, kde se bere ta smůla, že se většinou po vrácení do školních lavic píšou písemky nejčastěji. Většinou si je máte možnost i opravit, ale jde to ztěžka. Vy se v té chvíli stáváte nevinnou obětí, na kterou žádný nebere zřetel. Někdy se mi dokonce zdá, že nikdo nevěří tomu, že jste byli nemocní opravdu. Měli jste horečku a hlava se motala jako na kolotoči, tři dny jste nevzali do úst. Každý si spíš myslí, že jste se povalovali čtrnáct dní v posteli, sledovali seriály a brázdili křížem krážem po internetu. Dobře vám tak, jste odpočinutí, plní nově načerpané energie, další lenošení nepřichází v úvahu.

A tak se dnes přestávám divit tomu, když spousta lidí, žáků, studentů, přichází do školy nemocných. Probírat se musí rychle, každá hodina je k dobru, protože tradičně nestíháme. Už v září máme dvě hodiny skluz, to nemluvím o tom, co bude v říjnu. Mimo to, většina státních svátků vychází na pracovní dny. A tak jedeme, jedeme, jedeme, není čas na žádné pitominky.

Magdalena si vesele roznáší bacily, zubí se na nás. Dává je prý zadarmo a nechápe, proč u toho tak vyvádíme. Kdo nechce, ať nebere. Dnes ráno mě trochu bolelo v krku. Tajně doufám, že z toho nic víc nebude. Jeden aby se tu bál ochořet.