Věže kam se podíváte
V rámci Dne otevřených dveří památek města konaného ve dnech 3. a 4. září 2016, byla zařazena i prohlídka Zámecké věže a pramenu Karla IV.. Bylo to v rámci letošních oslav 700 výročí narození krále a císaře Karla IV. (vlastně Václava, což mělo souvislosti s objevením teplých pramenů a lázeňského města, při lovecké výpravě z nedalekého královského hradu Loket).
Zmínka o věžích je na místě, protože kam se v tomto městě postavíte a podíváte se vzhůru ke střechám uvidíte věž nebo věžičku. Na té nejstarší ve a možná i nejmohutnější ve městě jsme spolu s dalšími účastníků akce jsme 4.9. v odpoledních hodinách byli.
Stávající budova zámecké věže, je pozůstatkem někdejšího loveckého hradu, který nechal kolem roku 1358 císař Karel IV. Jednalo se o drobné sídlo, sestávající patrně z obytné věže /donjonu) a přiloženého paláce. Hrad byl vystavěn na žulovém ostrohu, vypínajícím se nad vývěry horké léčivé vody. Vzhledem k poloze v loketském hvozdu a v bezprostřední blízkosti léčivých pramenů, lze jeho funkci označit za primárně rekreační. Císař zde opakovaně pobýval v létech 1370 – 1376. Kromě toho též hrad sloužil k obraně nového, nově založeného města Karlovy Vary, jemuž císař propůjčil Loketské právo a věnoval mu vsi Oboru a Drahovice. Karlovy Vary byly od té doby komorním městem, spravovaným loketským purkrabím. V roce 1437 byl však zdejší hrad spolu s městem a celým Loketskem zastaven rodů Šliků. Mezi novými držiteli hradu a měšťany však brzy vznikly spory. Mezi lety 1489 – 1506, vznikla série vojenský střetů a šarvátek, během nichž byl hrad několikrát opakovaně dobyt. Ke kompromisnímu urovnání sporů došlo až v roce 1506 na zemském sněmu. Vypuzení měšťané se mohli vrátit a hrad s městem získali opět Šlikové.
Tento stav vydržel pouze do roku 1547, kdy v důsledku nepodařeného stavovského odboje, získal veškeré šlikovské zboží opět král. Karlovarský hrad byl již tehdy málo obýván a pustl. Proto ho roku 1567 císař Maxmilián II. daroval městu. Karlovarská obec poté zchátralý objekt užívala jako skladiště hasičského nářadí. V roce 1604, při velkém požáru města bývalý hrad vyhořel a změnil se v zříceninu. V roce 1608 byla někdejší hradní věž upravena na městskou hlásku, ve které bydlel věžník. Jeho úkolem byla strážní služba, zejména hlášení požárů ve městě a jeho okolí. Navzdory tomu se požáry městu nevyhnuly. Jeden z největších zachvátil město v roce 1759. Ušetřena nebyla ani zámecká věž.
V roce 1766 následovala další přestavba objektu. Došlo k vytvoření barokní střechy se zvoničkou, stěna na straně k Tržišti byla prolomena novými okny a věž byla doplněna arkádovým ochozem, ze kterého byli slavnostně vítáni fanfárami významní hosté lázní. Později se odtud každoročně zahajovala lázeňská sezóna. Během 19. století prodělala věž další dílčí úpravy a její okolí bylo zastavěno městskými domy. V roce 1882 bylo rozhodnuto vybudovat pod Zámeckou věží kolonádu, k jejíž realizaci však nakonec nedošlo. Místo toho byla nad prameny postavena provizorní dřevěná kolonáda v tehdy módním tzv. švýcarském stylu, od autorů osvědčené dvojice vídeňských architektů Ferdinand Fellner a Hermann Helmer. V levé části kolonády bylo umístěno vyústění pramene Karla IV. (64 °C), nad nímž byl v roce 1939 osazen bronzový reliéf „Objevení horkých pramenů Karlem IV.“, od uměleckého kováře Adolfa Zörkela, zobrazující romantickou legendu o založení města. Před stavbou kolonády u pramene bývalo kamenné sedátko, na kterém sedával údajně císař Karel IV. , když si léčil koupelí nohou zranění z rytířských turnajů a válek.