Víte, že

Kde začíná historie mýdla

První zmínka o výrobě mýdla je z doby 2 800 let př. n. l. V Mezopotámii, ve starověkém městě Babylón byly nalezeny hliněné tabulky s recepturami na výrobu mýdla. Tuhá mazlavá hmota zatím nesloužila k mytí, používala se k hojení krvavých ran a léčbě nejrůznějších chorob. Ve starověkých návodech praví, že k přípravě mýdla je zapotřebí tří důležitých ingrediencí. Je to voda, louh a kassiový olej získávaný ze skořicovníku. Jak šel čas, s mýdlem se začali seznamovat i v Egyptě a Řecku. Tady už podle dochovaných zápisů na papyru smíchané s rostlinnými oleji sloužilo i k očistě těla. Nejlepší mýdla uměli uvařit Arabové. Byli to skvělí chemici a v přípravě mýdla se dostali nejdál. Jako hlavní surovinu používali olivový olej, který obohacovali voňavými aromatickými oleji. Oblíbený byl například tymiánový. V 7. stol. př. n. l. své umění dovedli k dokonalosti a mýdla pro potěchu oka i duše začali přibarvovat a míchat do nich oblíbené parfémy. Byli to právě oni, kdo začal kvalitní mýdla vyvážet do Orientu i do Evropy.

Které národy sídlily v dávných dobách na našem území?

Nejstarší dějiny naší vlasti se začínají psát osazením keltského kmene Bojů. Když se rozhodli odejít, své útočiště na našem území na nějaký čas našli příslušníci germánského kmene Markomanů. Po jejich odchodu přicházejí první Čechové a lidé jiných slovanských kmenů. Naši předkové byli pohané, vyznávali různé bohy a nadpřirozené bytosti. Živili se chovem dobytka, obdělával pole, uměli tkát i spřádat tkaniny, vyrábět hliněné nádoby, uměli pracovat s kovem. Byli to i šikovní obchodníci, těžili stříbro, chovali dobré koně, vyráběli vosk a produkty z medu, připravovali pivo a medovinu, které potom směňovali za sůl, koření, látky a jiné potřebné zboží.

Putr neboli putra

Putr nebo putra pochází z německého slova butter, což znamená (čerstvé) máslo. Naši předkové až do 16. století používali výhradně máslo přepuštěné. Přepuštěným nazýváme máslo rozehřáté při mírné teplotě, kdy se odstraní voda a na dně nádoby zůstane jen pevný tuk žluté barvy. Takto připravené máslo má dlouhou trvanlivost a pokud je skladováno v suchu a chladnu nekazí se. V dobách, kdy ještě neexistovaly lednice, si mohli lidé tímto způsobem máslo zakonzervovat na několik týdnů dopředu. Čerstvé máslo, jak ho známe dnes, tedy syrové, se začalo používat až od začátku 17. století. Tehdy se ještě nemazalo na pečivo, ale používalo se k dochucení pokrmů a vaření. Čerstvým máslem se mastily sladké kaše, škubánky, kynuté knedlíky, přidávalo se do těsta při přípravě koláčů a buchet.  Máslo bylo také, jak už jeho název napovídá, důležitým kosmetickým prostředkem. Masť se používala k mazání celého těla. V létě chránila pleť před sluníčkem a v zimě před mrazem.