Vodnické pohádky

Obrácená vodnická pohádka

Byl jednou jeden vodník, jmenoval se Vojta. Jeho sestra, Vojtěška, byla s ním a jejich maminkou. Když šla ale Vojtěška jednou sušit prádlo k molu, nějaký cizí pán ji stáhl z vody na souš. Vojtu to hodně rozzlobilo, ale nemohl se jakkoliv bránit. Ten zlý pán jí zlákal na pentličky. Ona se přiblížila a on jí vytáhl z vody. Proto tedy Vojta počkal. Pár týdnů uplynulo a Vojta mohl konečně provést svou léčku. Vzal si pár pentliček a zlákal na ně dívenku z vesnice. Samozřejmě, že ji umožnil dýchat a ona vysvětlila, kdo je.  A taková náhoda se stala, to vám povím. Byla to sestra toho chlapíka, co stáhl Vojtěšku. Říkala, že prý Vojtěška nesmí k vodě, ale každý den ji polévají. Vojtův plán ale ještě nebyl dokončen. Shodli se s bratrem dívenky, že si je vymění. Jedna zpátky tam, druhá zpátky sem. Obě dívenky se pak skamarádily a vždycky, když šla Vojtěška sušit prádlo a dívenka ho zase prát, vždy si společně opakovaly tenhle příběh.

Autor: Anežka Povolná – Veverušáci, 2. oddělení ŠD Beroun – Závodí, Komenského 249

O smutném vodníku

Byl jednou jeden vodník, který žil v malém rybníčku. Byl strašně moc smutný, ale také moc zvědavý. Jednoho dne se stal zázrak. Při procházce kolem svého milovaného rybníčku potkal vodnickou královnu. Ta však pocházela z nedalekého rybníčka poblíž jedné vesničky. Když vodnická královna uviděla smutného vodníka, přeskočila mezi nimi jiskra života. Královna se zamilovaně podívala na vodníka a pravila: „Vodníčku, pověs mi, proč si tady tak sám, osamocený?“ A vodník ji odpověděl: „Protože tu nikoho nemám. Všichni dělají, že mi nikdo nevidí, že jsem prostě neviditelný.“ Královna tohoto činu ostatních nějak nechápala a bylo jí to proti srsti. Na první pohled se do vodníka zamilovala. Po několika týdnech byla vodnická svatba a tato dvojice spolu žila až do konce života. A jestli ještě nezemřeli, žijí u malého rybníčka dodnes.

Autor: Helena Kovácsová - Veverušáci, 2. oddělení ŠD Beroun – Závodí, Komenského 249

Zlý vodník a hodná vodnice

Byl, žil jednou jeden vodník. A ten vodník si umanul, že bude topit lidi. A tak koho z lidí uviděl, vždy ho utopil. Jednoho dne za ním přišla vodnice. Praví: „Co to tady děláš? Co tu pořád vyvádíš?“ Vodník poslouchá a pak ji odpoví: „Co bych asi dělal, topím přeci lidi!“ Vodnice se zamyslila, přemýšlela a pak odvětila: „Že ti není trapně, topit nevinné lidi.“ Ale vodník se jen tak nenechal, bylo vidět, že nad tím vším přemýšlí a pak odpověděl: „Copak já topím nevinné lidi? Já topím zloděje a podvodníky!“ A vodnice se jen tak nechce vzdát a praví: „Dej jim ještě šanci!“ Vodník se zamyslil, přemýšlí, pošlapuje z místa na místo. Od té doby vodník zloděje netopil, promlouval jim do duše, aby se polepšili a aby už nic takového nedělali. Pak se stal vodník ve vesnici váženým.

Autor: Julie Dušilová, Adéla Šťávová - Veverušáci, 2. oddělení ŠD Beroun – Závodí, Komenského 249

Vodníci slaví narozeniny

Za sedmero horami a za sedmero řekami v jedné vesnici, žil, byl vodník. Patřil mu jeden malý, ale velice krásný rybníček, kolem něhož rostly překrásné, bohatě kroucené vrby. Vodník, který zde sídlil již několik let, právě dnes slavil narozeniny. Myslil si, že na to jeho rodina zapomněla. Ale věřte, nevěřte, nezapomněla! Jenom to tak dokonale hrála, ale věřte, že opravdu nezapomněla. Chtěli totiž vodníka oslavence dokonale překvapit. A tak připravili všichni společně utajenou hostinu a pak si vodníka zavolali. Ten přišel a byl velice překvapen. Co všechno tu bylo, a co dárků tu bylo připraveno. Vždyť ještě nikdy taková oslava nebyla. Vodník zářil jako sluníčko na obloze a pravil: „Vážení přátelé, tak tedy nyní jste mi dostali. Takovou oslavu svých narozenin jsem ještě nikdy nezažil.“ Všichni se radovali a byli velice spokojení.

Autor: Matyáš Fortuník, Veverušáci, 2. oddělení ŠD Beroun – Závodí, Komenského 249

Poklad

Bylo, nebylo za devatero horami v jednom městě Vodňouvice jedno velké tajemství. Pod vodou totiž tady měli své krásné královské domy vodníci a vodněnky. Povídá se a opravdu mnoho tomu let lidé věří, že zde pod městem je zakopaný poklad. Říká se, že ten, kdo ho najde, stane se vládcem všech vod. Hlásili se všichni, až na jednu rodinu. Ale bohužel, zatím ho nikdo nenašel. Ta rodina byla chudá a jmenovala se Vodová. Měla poklad pod svým pozemkem na zahradě zakopaný. Jednoho dne se rozhodla tato rodina, že na zahradě zasadí vrbu. Museli však vykopat velkou díru, aby mohli vrbu zasadit. A jak tak kopali a kopali, najednou se před nimi objevila truhla. Nevěřili ani vlastním očím. Truhlu vyňali z hloubky a zjistili, že opravdu v té truhlici je uložen velikánský poklad. O d té doby se tato chudá rodina stala nejváženější rodinou v celém širém okolí. Každý se jim dvořil, ale nalezený poklad jim ze srdce přál, i když možná se našli i tací, kteří ve skrytu duše jim poklad záviděli.

Autor: Jiří Jakubíček, Adama Suchitra - Veverušáci, 2. oddělení ŠD Beroun – Závodí, Komenského 249