Všehochuť 2

Ostré zuby žraločí

Za jeden rok bývá v průměru oznámeno asi 100 útoků žralokem. K nejrizikovějším oblastem patří pobřeží USA, kde se odehrává až 80% všech napadení. 10% z nich, má za následek smrt.

Největšímu riziku jsme vystaveni při rychlých vodních sportech, z nichž podle statistik vede surfování. To ale nemusí být důvod, aby se člověk bál do vln moří a oceánů ponořit. Je pravda, že špičaté zuby nahánějí strach, ale dobrou zprávou může být fakt, že žraloků existuje kolem 350 různých druhů, z toho člověka napadá zhruba 30 z nich. Tři druhy jsou hodnoceny jako nebezpečné, na lidi útočí pravidelně a na ty si teď posvítíme. Je jasné, že statistika je věc důležitá, mapuje, za jakých okolností k napadení došlo, v jaké oblasti zranění stalo, jakým způsobem žralok útočil, odkud připlul. Ale na druhou stranu je jasné, že takové počty mohou být poněkud zkreslené. Kdo z nás má během toho, co se mu žralok zakousává do nohy čas listovat v encyklopedii a zkoumat anatomii predátora, aby se ubezpečil, s jakým druhem má tu čest?

V té chvíli máme pravděpodobně úplně jiné starosti. Mezi nejčastěji napadající druhy patří tito kandidáti:

Bílý žralok - Jestli má svědomí, tak má na svědomí největší počet útoků. Podle odborníků to ale není úmyslné, protože si ležícího člověka na hladině prostě splete s lachtanem. Ten je jeho oblíbeným loveckým cílem. Patří mezi větší druhy, průměrně dorůstá délky 4 metrů, ale viděni byli i jedinci sedmimetroví.

Tygrovaný nebo tygří žralok - Velký druh žraloka s nezničitelnými útrobami. To je trošku nadsázka, ale pravdou je, že v těle těchto až šesti metrových drobečků byly nalezeny neuvěřitelné věci. Polena, rybářské sítě, kusy plastu, prý i jelení paroží a část kurníku. Jak je vidět, jedná se o opravdového všežravce, kterému je lepší se na hony vyhnout.

Žralok bělavý nebo též býčí - Nedorůstá do tak velkých rozměrů, jako jeho dva ostří bratranci, ale lidem dokáže nahnat hrůzu i tak. Jeho hlavní nebezpečí spočívá v tom, že se drží blízko při pobřeží, tedy tam, kde se zdržujeme nejvíce i my. Jeho délka se pohybuje kolem 2,5 metrů a zajímavé je to, že rád útočí na kořist, která je větší, než on sám. Je přizpůsobivý, co se podmínek života týká, žít může ve sladké i slané vodě.

Co je malé, to je milé?

Největší a nejmenší zvíře na Zemi? Možná jednoduchá otázka, na kterou bychom zvládli odpověď už ve čtvrté třídě základky. Tak, třeba, jen tak, pro jistotu.

Začneme trochou historie. Kdysi dávno se po Zemi proháněli dinosaurové. Jejich rozměry byly obrovské, ale do kapsy by je lehce strčil skoro a možná už úplně vyhubený plejtvák obrovský. Nejtěžší tvor, který žil na Zemi dokázal prokazatelně dorůst do délky až 33 metrů. Pro představu by to mohla být řada za sebou zaparkovaných devíti nákladních aut. Jazyk plejtváka obrovského váží tolik, co průměrný hroch. A takového jedince ulovili v roce 1926 u jižního Skotska. Nasytit toto tělo není nic jednoduchého, denně musí hledat něco malého k zakousnutí v podobě 4 tun potravy.

Máme tady i jiné obří favority, kterými se pyšní vody zeměkoule. Vorvaň obrovský dosahuje délky až 15 metrů, krakatice obrovská 13 metrů. Dalším, už suchozemským obrem, kterého všichni známe a představit si jej umíme, je slon africký, který může dosáhnout hmotnosti až sedmi tun.

A co prckové? Nejmenším savcem na světě je netopýrek thajský, měří asi 3 cm a váží kolem 2 gramů.
Nejmenší z obratlovců by mohl být hlaváček, rybička, která byla popsána teprve nedávno. Váží méně, než jeden miligram a měří okolo 7 mm. Tato rybka žije při severovýchodním pobřeží Austrálie. Má průsvitné tělo, bez zubů a šupin a je jí do vínku dán poměrně krátký život, v průměru jsou to asi dva měsíce. Vyskytuje se v hloubce až do 30 metrů.

Je těžké posoudit, jestli mezi živočichy můžeme zařadit i buňky. Pokud ano a za zvíře budeme posuzovat i mikroskopické shluky buněk, máme tady další kandidáty na zlatou medaili pro ty nejmenší z nejmenších. Získali by ji roztoči měřící sotva pár milimetrů.