Všehochuť - šesté pokračování
Absolutní ticho není nikdy. Kolem nás se šíří zvuky, které jsou třeba velmi tiché a těžko slyšitelné, ale pokud máš zdravé uši, je možné naslouchat i úplnému „tichu". I v naprostém tichu totiž můžeme zaznamenat jemné ševelení větru, pohyb listí na stromech, šplouchání vodní hladiny, šepot, tikot hodin, tiché našlapování nebo šepot. Naše uši dokáží zachytit velmi jemné vibrace.
Jaký je nejtišší zvuk, který dokážeme vnímat?
Zvuky jsou tvořeny vibracemi a měří se na decibely - dB. V momentě, že naše ucho zachytí vibraci, převede ji na elektrický signál a okamžitě odešle do mozku. Mozek má za úkol rozpoznat, jestli se s tímto druhem signálu již setkal, v tomto případě ho identifikuje a odešle zprávu zpět. My máme takřka okamžitou informaci o tom, že v dálce zaštěkal pes, pod okny zastavilo popelářské auto a sousedé o dvě patra níž se právě dali do hádky.
Pokud se náš mozek se zvukem zatím nesetkal, identifikovat ho nedokáže, ale uloží ho pro příští setkání s ním. Nejtišší zvuk, který dokáže lidské tělo vnímat je pravděpodobně zvuk vlastních ušních bubínků. Ty dokážeme uslyšet v případě, že se velmi nepatrně, asi o jednu setinu miliontiny milimetru pohnou.
Sluch je potřeba chránit. Pokud je přetížený, může dojít až k jeho ztrátě. Při 140 dB dochází k překročení prahu bolesti. Kolem 140 dB může mít odpálená petarda a to už je zvuk, který není mnoha lidem příjemný. Není dobré se pohybovat v hlučných prostorech bez ochrany uší. Dělníci na stavbách, i ti kteří pracují u nadměrně hlučných obráběcích strojů, mají povinnost si chránit své zdraví a používat ochranné pomůcky jako jsou sluchátka nebo ochranné špunty do uší.
Práh slyšení je někde na 0 dB, ten však slyší málokdo. Velmi tichý šelest listí má pravděpodobně méně, než 20 dB. Pokud sedíš ve svém pokoji sám a učíš se nebo si čteš, naměřil bys kolem 30 dB. Hovor, který doléhá z vedlejšího pokoje bude pravděpodobně kolem 40 dB. A hlasitý hovor je o dalších dvacet dB víc. V největším odpoledním provozu na ulici naměříš kolem 75 dB a kolem 80 dB má už slušně rozjetá hádka a křik. Rádio puštěné velmi hlasitě bude mít také kolem 80 - 85 dB. A všechna motorová vozidla a vlaky by skončily v tabulkách asi na 90 dB. 100 dB budou mít sbíječky a obráběcí stroje. Hluk letadel se paradoxně pohybuje na stejných příčkách jako diskotéka nebo techno párty.
Každý z nás je jiný, a každý vnímá zvuk jinak. Proto jsou tyto hranice spíš orientační. Někomu je nepříjemný už zvuk vysavače nebo pračky, jiného potěší lístek do první řady na metalovém koncertě.
Neznámé fobie
Strach je v našem životě velmi důležitý. Přináší s sebou potřebu zamyslet se, reagovat bezpečně a rychle na danou situaci. Mám utéct? Nebo se dát do boje s tím, kdo mě ohrožuje?
Někdy se ale stane, že se nám strach vymkne z rukou a život nám spíš ztrpčuje. Z běžného strachu se začne tvořit velký problém jménem fobie. Fobií je velké množství. Mnozí známe strach z výšek, pavouků, hadů, myší, bakterií, bouřky, otevřených prostor nebo naopak prostorů stísněných. Spousta lidí otevřeně přiznává, že se bojí tmy, injekční stříkačky nebo pocitu, že je někdo okrade a přepadne.
Jsou popsány ale i druhy fobií, které jsou poněkud zvláštní
- pogonofobie je strach z vousatých lidí
- amatofobie strach z prachu
- bromidrosifobie je strach z tělesného zápachu a potu
- couldofobie je poměrně rozšířená a jde o strach z klaunů
- peladofobie je hrůza z plešatých lidí
- trichopatofobie je strach z vlasů ve všech podobách
Dokonce jedna z fobií byla popsána poměrně nedávno a popisuje strach z dlouhých slov.