Vyber si jedno slovo
Šedivé podzimní počasí, drobný déšť. Je jasné, že dnes bude pošmourno i v poledne.
Dnes kupodivu v lavicích neusínali jen studenti, dnes usnuli i ti nejotrlejší učitelé. Dokonce v předmětech, kde se počítá z každou vteřinou a to, co nestihnete, doháníte o přestávkách, se dnes výjimečně promítal film. On i protivný podzim má svoje lepší stránky. Kdy jindy se setkáte s názorem učitele, že dnes je učit naprosto zbytečné, protože stejně nikdo poslouchat nebude? Jedině na podzim. To je zrovna kus po čtvrtletí, písemky i pohovory za námi a do vysvědčení hodně daleko. Ve škole panuje až na výjimky klídek.
Vzhledem k tomu, že obýváme třídu hned vedle ředitelny ale pochopitelně nemůžeme usnout všichni včetně pedagoga. To by bylo nápadné. U nás totiž klid nebývá. Řediteli by se mohlo zdát divné, proč ustaly všemožné zvuky, nikdo neječí, nevříská, nehádá se, přestaly se přemísťovat lavice, předměty nepadají z oken. Bylo potřeba udržet alespoň minimální aktivitu, abychom neusnuli všichni zároveň a spravedlivě se vystřídali.
Učitel přišel s hrou, i když ona je to spíš zajímavá myšlenka, než hra. Každý z nás si měl vybrat jedno slovo. To, které je mu nejbližší. Ono to potřebuje chvíli času, než si to svoje slovo objevíte. Například na začátku si myslíte na slůvko „fotbalista". Pak to různě překroutíte, vznikne slovo „fotbal" a po pěti minutách se přes „míč", „branka", „hřiště", „trávník", dopracujete k slovu „zelený". Tam by měla být podstata této hry. Když na chvíli zavřete oči, měli byste to svoje slovo v duchu cítit, mělo by vám být příjemné a měli byste se s ním dobře. Potom se dá usoudit, jaký jste typ člověka, to ale není teď vůbec podstatné.
Bylo zajímavé, že přestože má každý trochu jiné myšlenkové pochody, uvažuje jinak a vychází z jiných slov, mnoho lidí dospělo ke stejnému slovu. Hned čtyřikrát se objevilo slovo „slunce". Dvakrát „teplo", „oheň" a „štěstí nebo radost". Padlo „energie i síla", „život, spánek, snění, jídlo nebo přítel". Kdo chtěl, mohl ho říct ostatním, kdo nechtěl, mohl si ho nechat pro sebe.
Na konci hodiny jsme se dopracovali k závěru, že tyto slova volíme, protože nám chybí světlo a teplo. To je základní kámen toho, abychom se cítili dobře a na podzim jej postrádáme nejvíc. Pokud chybí, nejsme ve své kůži a to už je jenom krok k tomu, poslechnout naše pradávné předky a nastartovat se přes zimu do klidového úsporného režimu.
Koho to ale zajímá nedovedu odhadnout. Stejně nikdo v našem 21. století nebude brát ohled na to, že nemáte dostatek energie a přejete si usnout hlubokým zimním spánkem. Makat musíte podzim nepodzim.