Záchranná stanice Rokycany navštívila naší ŠD

Scházíme se dnes ve škole v prostorách školní družiny, abychom mezi sebou přivítali pana Petra Moulise ze Záchranné stanice Rokycany. Někteří vědí, co je náplní této stanice, ale někteří vůbec nevěděli, že něco takového existuje. Venku nám počasí opravdu nepřálo, takže se nedalo nic dělat a my jsme nakonec byli rádi, že jsme mohli zůstat zde. Krátce po osmé hodině zahajujeme a získáváme mnoho informací. Po krátkém úvodním slově dostal slovo pan Petr Moulis, který nás v první části seznámil s termínem sokolnictví a co tento obor představuje. Sokolnictví je lov pomocí sokolnicky vedených dravců. Sokolníci jsou lidé, kteří neloví puškou, ale loveckými dravci. Na ukázku jsme si mohli zblízka prohlédnout orla skalního. Nejprve jsme se seznámili s jeho stavbou těla, pak s výstrojí a výzbrojí sokolníků. Nakoukli jsme i trochu do historie sokolnictví. Pro sokolnictví jsou nejčastěji využíváni: jestřáb lesní, sokol stěhovavý, raroh velký a orel skalní. Pomocí dravců se nejčastěji loví bažanti, zajíci a lišky. V další části této akce jsme se zaměřili na mláďátka, neboť je právě měsíc, kdy se nejvíce mláďat rodí. Řekli jsme si, proč nesmíme sahat na mláďata, především savců, kteří mají dobře vyvinutý čich a maminka by je po předešlém i pohlazení člověkem již zpět nepřijala. Proto by i mláďata pak zůstala na pospas sama sobě a mohla by i zahynout, neboť se o sebe ještě nedokáží postarat. Trochu jiná je situace u ptáků, kteří mají více vyvinutý zrak. Trochu je potlačen smysl čichu, a tak při pohlazení ptáka není takové nebezpečí, že by mládě zůstalo osamocené. Přesto jsme se všichni shodli na tom, že není dobré brát mláďata do ruky, když to není zapotřebí. Potřeba ochrany či zavolání záchranné stanice je v případě, že mládě či zvíře je zraněné, nepohyblivé nebo že vidíme, že se něco stalo. Pak toto zvíře potřebuje opravdu pomoc. V mnohých případech mláďata jsou odvržena dál od svých pelíšků, aby se osamostatnila a naučila se být zcela samostatná. Ve většině případů je maminka pozoruje. Po našem odchodu z místa se pak vrací ke svým dětem. Třetí část byla věnována práci záchranné stanice. Rokycanští obhospodařují i Hořovicko a Berounsko. Jejich region je opravdu velký. Zjišťovali jsme, která zvířata se do stanice dostanou – ptáci, dravci, ježkové a další savci. Stanice se však snaží o to, aby mohlo po vyléčení dojít k vypuštění živočichů do volné přírody. K čemu všemu záchranná stanice vyjíždí – např. odchyt hadů, šelem, obojživelníků, pavouků atd. Ne vždy je situace růžová a jde všechno tak, jak by mělo. Mnohdy se záchranáři potýkají s různými nástrahami. Lidé, kteří chovají různá větší zvířata doma, by si měli uvědomit, že každé mládě roste a v dospělosti těchto živočichů mohou nastat různé problémy. Dověděli jsme se, že lidé chovají i tygra, lva, lvici, ale i hady škrtiče, pavouky jako je například sklípkan. V závěru dnešní naší akce jsme si mohli prohlédnout sklípkana a hroznýše tmavého. Byl to pro nás pro všechny nevšední zážitek, který v nás jistě nechá mnoho informací. V neposlední řadě zbyl čas i na dotazy, kdy některé byly opravdu zajímavé. Pan Moulis nám ochotně vše vysvětlil, aby uspokojil naše dotazy. Všichni jsme se shodli na tom, že pan Petr Moulis by byl výborný učitel přírodopisu. Děkujeme Záchranné stanici Rokycany, a především panu Petru Moulisovi, že si na nás udělali čas a nám zpříjemnili den volna. Máme na co vzpomínat. V poslední části dnešního dne jsme si ještě zasoutěžili. Rozdělili jsme se na čtyři skupiny a naším úkolem bylo výtvarně ztvárnit skutečnost, jak můžeme i my být nápomocni našim mláďatům, zvířatům, a co bychom mohli a neměli dělat. Všechny návrhy jsme pak vyhodnotili a ocenili.