Zachraňte mě, stydím se za svého učitele
Nedávno jsme se v rámci školy účastnili přednášky. Tak, jak už to u takových akcí bývá, chvílemi bylo povídání docela zajímavé a chvílemi jsme skoro usínali nudou. Člověk se musel držet, aby nezačal zívat nahlas. Když se na to ale podívám zpětně, musím uznat, že ne o všech tématech se dá povídat zajímavě. Jsou obory, které jsou tak trochu nudné a přesto je užitečné o nich něco vědět.
Na konci přednášky se stalo něco, co nikdo nečekal. Zvedali jsme se ze židlí, někdo se ještě pomalu probouzel ze sladkého spánku, když jedna z učitelek sousední školy pronesla směrem k přednášejícímu: „Tak to se na mě nezlobte, tohle byla škoda investovaných peněz! Nezáživné a nemotivující! Příště sem už svoji třídu nevezmu!" Po poslední větě se probudili i ti nejospalejší z nás. Lidé z agentury, která přednášku připravovala, jen nevěřícně pokrčili rameny a zdvořile se pousmáli. Co taky mohli dělat víc? Přesto, že tato učitelka nebyla z „mé" školy, styděl jsem se za ni a nebyl jsem sám. Vždyť ona sama učí předměty typu občanská výchova nebo základy společenských věd. Ona sama by měla a má jistě zkušenost s tím, jaké to je, učit „nudné" věci, které nikoho moc nebaví.
O tom, že i učitel je jenom člověk a dělá chyby se mohli přesvědčit i ve vedlejší třídě. Byli rádi, že se ulijou z testu v němčině a spořádaně seřazeni ve dvojicích šli do blízké knihovny seznámit se s povinnou četbou na tento školní rok. Vyposlechli si životopisy Hálků i Světlých, rozebrali díla Nerudů i Čechů. Když se chystali k rozchodu a psychicky se připravovali vyjít ven, neboť teplota klesla k mínus patnácti stupňům celsia, promluvila jejich třídní učitelka směrem ke knihovnici: „Máte to velmi špatně načasováno! Pokud byste skončila o pět minut dřív, neujel by mi autobus. Teď tam budu muset mrznout a ještě kvůli vašemu programu chytnu chřipku. A když se dívám kolem sebe, v jak špatném stavu některé z knížek jsou, nedivila bych se, kdyby i ony byly semeništěm nemocí!" Knihovnice jen mírně poznamenala, že návštěva knihovny je každého volba. Asi pochopila, že silný mráz může způsobit nejen chřipku, ale i částečné zatmění mozku.
Mírný pocit studu za svého učitele mívají i kamarádi studující na velmi dobře hodnoceném gymnáziu. Učí je učitel, který v rámci chemie a biologie s nimi navštěvuje různé přednášky. Je to člověk sečtělý a vzdělaný. Ví si rady s každou záludnou otázkou. Jeho znalosti pokulhávají snad jen v módě. Není nutné, aby pedagog chodil oblečený podle posledních módních časopisů, ale tenhle chlap, to je teda něco. V rámci recyklace si oblečení nakupuje pouze v secondhandech. Na tom by nebylo vůbec nic špatného, naopak, myšlenka je to perfektní a následováníhodná.
Jenže, i v sekáči se dá obléct normálně a hezky. Tento pan učitel kombinuje sportovní bundu s divokými vzory se společenskou košilí a kraťasy, mikinu s kravatou, manžestráky s tílkem a pleteným kulichem. Jeho zjev je tak poněkud zvláštní a přitahuje pozornost. Lidé se za ním otáčejí a pohledem zkoumají, cože to vlastně potkali. Na tom, že studujete kvalitní gympl si zakládáte, těší vás být členem sehraného týmu. Když ale kráčíte městem a před vámi poskakuje někdo v tílku s nápisem „Paris", kulichu a zimních šněrovacích botách máte pocit, že vás to mírně poškozuje.
Někdo přišel s nápadem, aby se chemikáři na závěr školního roku jako poděkování pořídilo něco nositelného a společensky přijatelného. Třeba triko a džíny. Teprve se uvidí, jestli se to ujme.