Zazvonil zvonec a všemu je konec

Přijíždíme do Jizerských hor a směrujeme se na chatu Lučanka, Lučany nad Nisou. Ani cestou, ani zde není sníh. Po sněhu ani památka, jako by vůbec neexistoval. Po příjezdu na chatu odnášíme lyže, běžky, snowboard a naše osobní věci do chaty. Paní správcová nás vítá a my jdeme do jídelny. Zde dochází k rozdělení na pokoje a pak se již jen ubytujeme. Letošní odjezd na LVZ byl v odpoledních hodinách. Po ubytování jdeme rozbalit lyže, a potom jdeme na večeři. Po večeři chvíle osobního volna a opět se scházíme na jídelně. Zde proběhlo zahájení LVZ, probrali jsme bezpečnost na chatě, v okolí, ale především na sjezdovce. Jde především o bezpečné chování, abychom si nezapříčinili nějaký úraz. Seznamujeme se s pobytovým řádem na chatě a s denním režimem našeho výcviku. Po této oficialitě pak následuje společenský večer, kdy hrajeme hry. Hry takové, abychom se více poznali, a ještě více i seznámili. Nejde jen mezi námi dětmi, ale s našimi pedagogickými pracovníky a instruktory. Po hygieně odcházíme na pokoje a čeká nás první noc.

Druhý den, kterým je neděle, venku neustále prší a prší, a vypadá to na celý den. Ven se ani na seznámení s okolím vůbec nedostaneme. Dopoledne i odpoledne trávíme v jídelně. Rozdělujeme se do čtyř skupin a započneme soutěž skupin proti sobě. Hrajeme soutěž skupin – Nápisy krále Ašoky. Jde o rozluštění nápisů, které jsou zašifrovány různými způsoby. Po skončení nám zbývá ještě chvíle volna, tak vyhlašujeme další soutěž. Naším úkolem je sepsat zimní pohádku na téma Sněhová královna. Po sepsání pohádky odpoledne každá skupina svou pohádku zdramatizuje a předvede své umělecké vystoupení. Podmínkou je, že musí hrát každý člen skupiny svou roli. Uvidíme, co si pro nás skupiny připraví. Odpoledne po poledním klidu ještě chvíle nacvičování a pak již jdeme hrát. Po splnění úkolu soutěže obodujeme. V Nápisech krále Ašoky je 1. 1. skupina, 2. 2. skupina, 3. 3. skupina a 4. 4. skupina. V dramatizaci pohádky pak je následující umístění: 1.1. slupina. 2. 4. skupina, 3.3. skupina, 4. 2. skupina. Po skončení hygiena, osobní volno, a ještě před večeří několik her a beseda o lyžích. Po večeři opět hry a v 9 hodin se jdeme připravit na večerku. Večerka 9,30 hodin.

V pondělí opět vstáváme do deště, ale je menší, a tak odpoledne vyjíždíme na sjezdovku Tanvaldský Špičák. Dopoledne jsme si zasoutěžili, zahráli jsme si na detektiva, kdy jsme měli zjistit dle otázek a odpovědí, kdo opustil náš kraj. Odpolední výjezd na Tanvaldský Špičák je super, a my alespoň můžeme udělat první kroky na sněhu. Rozdělujeme se do dvou družstev a pokusíme se první výcvikové prvky a ti lepší vyjet i lanovkou na celou sjezdovku. Nyní to již vypadá, že budeme moci, co to jen půjde, jezdit na tuto sjezdovku. Večer pak následovaly další hry.

Od úterý do čtvrtka jezdíme na sjezdovku Tanvaldského Špičáku a zde prohlubujeme naše lyžařské dovednosti. Ti, co se teprve učili lyžovat, se rychle učí a začali jezdit po sjezdovce a již vyjeli nejen na vrcholek, ale i sjezdovku s pauzami sjeli. A to je super. Po návratu ze sjezdovky vždy následuje oběd, pak polední klid a po něm hned hygiena. Večery jsme trávili besedami a dalšími společnými hrami. Nechyběla ani Valentýnská diskotéka a valentýnské hry.

V pátek se na sjezdovku již nešlo. Dopoledne proběhl štafetový přenos textu po skupinách. Po obědě jsme vyrazili na turistickou procházku do blízkého okolí a na rozhlednu Bramberk. Po návratu hygiena a příprava na večer. Večerní program byl ve znamení zhodnocení celého LVZ a potom i krátká diskotéka. Poslední chvíle společných večerů jsou u konce a již v sobotu odjíždíme domů.

Nastává balení lyží, své výstroje a výzbroje a hned po snídani, když jsme předali pokoje, přijíždí autobus a my se vracíme zpět. Přestože počasí mnoho nepřálo, výcvik proběhl v mezích normy, co jen šlo a my si ho opravdu užili. Hlavně, že se lyžovalo. Je to nějaké divné. Přijeli jsme na Lučanku v dešti a domů se vracíme opět s deštěm.

Po příjezdu ke škole na nás již čekají rodiče, my vykládáme věci z autobusu a potom se všichni loučíme. Bylo to krásné, bylo toho málo, ale v našich srdíčkách jistě zůstane mnoho vzpomínek.