Zelený čtvrtek
Uzavřely se brány škol a děti mají volno před Velikonocemi. Ne jinak to je i u nás, ale s jedinou výjimkou. Děti školní družiny a klubu se již tradičně vydávají do Alkazaru. I dnes jsme se tam vydali, i když to zpočátku vůbec nevypadalo dobře. V noci pršelo, ale ráno již bylo po dešti a bylo celkem teplo. Přesto, že bylo všechno mokré, my se do Alkazaru opravdu vypravili.
Je osm hodin a my se vydáváme společně cestou od školy do známého cíle, kterým je lom Alkazar. Všichni se moc těšíme, neboť po deštivých dnech jsme i my měli strach, že budeme muset volit jiný program. A to by jistě nebylo ono. Přestože je chladněji než v předešlém týdnu, my jsme to zvládli. Cestou pozorujeme krásnou jarní přírodu. Obdivujeme kvetoucí stromy, určujeme je, posloucháme zpěv ptáků a hlavně se snažíme plnit podmínky projektu „Jaro ožívá“. Sledujeme, zda neuvidíme někde letět čápa, nebo vlaštovky. Po příchodu do cíle si připravujeme ohniště, abychom si mohli opéct naše špekáčky. Připravujeme ohniště, sháníme tyčky na opékání, hledáme suché dřevo. Po opečení vuřtíků máme výbornou svačinku, kterou si musíme vychutnat. Počasí nám zatím přeje, sem tam i prosvitne sluníčko, tak snad nám to i vydrží. Po svačině si jdeme zahrát několik her a potom se jdeme učit plést hodovačku. Letos ji všichni mít nebudou, neboť Velikonoce jsou déle než jindy a vrbové proutí je již zelené, proudí v něm míza a začíná se lámat. Tak jen tak jednu symbolickou hodovačku zvládneme. Hodovačka se zdařila, tak ještě musíme zdokumentovat. A hurá, jdeme ještě hrát hry. Po chvíli se obloha zatáhla a od Berouna bylo vidět, jak se žene mrak, ze kterého zcela určitě bude pršet. A také ano. Po chvíli se balíme a odcházíme, neboť déšť je na dosah. Ani jsme se pořádně nestačili seřadit a začal lijavec. Pláštěnky, a jdeme. Po několika metrech déšť přestává, ale my už se stejně vracíme. Velmi se ochladilo a některým by mohla být i zima. Asi v polovině cesty najednou zbystříme a co nevidíme. Nad Berounkou se prohání asi deset vlaštovek. Tak teď už snad to jaro opravdu přijde. Cestou stále pozorujeme přírodu, obdivujeme žlutě kvetoucí tařici skalní. Cestou zachraňujeme šnečky a hlemýždě zahradní, aby je někdo nezničil nebo nepřejel. Odkládáme je do trávy, protože i oni chtějí žít. Kolem poledního přicházíme ke škole, dojídáme svačinku a postupně se rozcházíme do svých domovů. Tak krásné Velikonoce a bohatou pomlázku. A nezapomeňte, v úterý opět ve škole.