Život mezi flašinety
Dobu dávno minulou, kdy v ulicích vyhrávaly flašinety, nikdo z dětí nezažil. Tuto dobu jistě dobře pamatují babičky a dědečkové našich ratolestí. A tak se část dětí školní družiny i školního klubu dostala na krásnou akci, jež se konala na Husově náměstí, a pořádali ji pracovníci muzea společně se společností flašinetářů.
Právě dnes 12. 11. 2014 se skupina dětí školní družiny a školního klubu zúčastnila akce pod názvem „Život mezi flašinety“. Odcházíme na Husovo náměstí a již zdáli slyšíme nezaměnitelný zvuk, kterým je hra na flašinet. Přicházíme na místo nedaleko Jenštejnského domu, kde se nachází tři zvláštní hudební nástroje, které my známe pouze z pohádek. Vracíme se do časů velmi dávných. Dá se i říci, že se obnovuje stará dobová tradice. Chvíli jsme se zaposlouchali do tónů flašinetů, které se zde nacházely. Na programu byly české i zahraniční šlágry.
Ale netrvalo dlouho a nás začalo zajímat, na jakém principu je flašinet sestrojen a jak to vůbec je, že hraje. Dostali jsme se do blízkosti samotných flašinetářů, kteří nám velmi ochotně naše zvídavé otázky odpověděli. Vidíme strojky historické, ale i zcela nové. A co bylo príma? My jsme si mohli na flašinet i sami zahrát. To bylo překvapení. Každý z nás si mohl vyzkoušet toto umění. Zjistili jsme, že to není zas tak snadné a že záleží na rychlosti točení klikou. Překrásné bylo vystoupení Lukáše Altera, který nám zahrál známou českou píseň „Ta naše písnička česká“. Po vystřídání všech zájemců se naplňuje hodina odchodu a my se musíme rozloučit. Vždyť je již šero a nás u školy jistě čekají rodiče. Zjistili jsme skutečnost, že flašinetářská tradice je stále živá a to především díky nadšení a píli nemnoha lidí, kteří hrací strojky sbírají, náročně restaurují či stavějí. Proto i my můžeme říci, že jsme prožili několik chvil mezi flašinety.