Život pod sněhovou peřinou
Konečně se nebudu muset po ránu klepat zimou na zastávce, konečně hodím do skříně tlustou zimní bundu, ve které si připadám jako medvěd. Zbavím se jí pravda ale jen na pár měsíců. Léto uteče jak splašené, prázdniny snad ani nemůžou mít čtyřiadvaceti hodinový den. Měřit jsem to sice nezkoušel, ale letní den utíká nějak rychleji, aspoň mně se to zdá. V zimě potmě vstáváte, potmě se vracíte ze školy.
Do toho vám fičí do očí studený vítr a mrzne nos a uši. Možná by se mezi námi našlo pár nadšenců, kteří jsou se zimním počasím spokojeni. Teď nemyslím chvíle, kdy se zrovna nacházíte na upravené sjezdovce a v ruce držíte voňavý bramborák. Myslím zimu, kdy musíte normálně fungovat, chodit do práce, školy... I nejpřesvědčenější milovník zimních sportů se těší na hezké počasí, na to, že konečně bude hřát slunce.
Jednou mi přišlo hodně vtipné, když chlap z vedlejšího baráku sklízel sníh. Uklízel takový hodně dlouhý úzký chodník, pospíchal, protože lidi se zrovna vraceli z práce a padali na něm jako hrušky. Chlápek to projel jednou, podruhé, potřetí a když se znova ohlédl, viděl zase jenom bílo. Podíval se do nebe a zavolal : „Sněhu, proč jsi ke mně tak nepřátelský!!!" Nakonec vzal lopatu a šel domů. No, a druhý den visel na nástěnce dopis, že pan X vůbec neodhrnoval předešlý den chodníček a aby se to už neopakovalo. Sníh je pro nás lidi možná občas nepřátelský, je to možná tím, že jsme si už dávno zvykli žít v teple, pod střechou.
Ve skutečnosti je sníh pro mnohé živočichy dobrým úkrytem a teplou peřinou v jednom. Někteří z nich zimu tráví v klidovém stavu - zimním spánku. Ti, kteří by chladné dny nepřečkali, dávno odletěli na svoje zimoviště do teplých krajin. Žít pod sněhem si můžou troufnout jenom ti silní a dobře připravení. Životu pod sněhem jsou nejlíp přizpůsobeni drobní savci. Je to pro ně bezpečný prostor plný chodeb a chodbiček, není problém najít úkryt v suchém drnu trávy nebo poorané brázdě. Jediný problém, se kterým se během zimy můžou setkat je ledová krusta nad jejich domečkem. I malí savci vydechují oxid uhličitý a pro svůj život potřebují větrat. Když se jim do promrzlého sněhu nepodaří vyhrabat větrací otvory, mohli by zahynout. Potom jsou nuceni nedobrovolně vylézt ven na sníh. Cestu zpět hledají někdy hodně těžko a pak často zahynou.
Pod sněhem bydlí i někteří ptáci, třeba koroptve nebo tetřívci. Svůj úkryt si vyhrabou tak šikovně, že sníh nad nimi zůstane jako neporušený. Taková střecha je ochraňuje a pomáhá udržovat teplo i světlo.
Sníh má výborné izolační schopnosti. Na rozdíl od vody v kapalném stavu, která při nízkých teplotách teplo z těla spíš vysává, tvoří nepatrné prostory s malinkými krystalky. Mezi jednotlivými krystalky sněhu se udržuje vzduch a právě ten brání úniku tepla. Když je sníh čerstvý a načechraný má nejlepší izolační vlastnosti. Pokud je jeho vrstva vysoká několik centimetrů, zabrání promrznutí půdy až do -5°C. A pokud bude sněhová pokrývka vysoká 30 cm, poskytne ochranu i před hodně silnými mrazy.
Možná vás napadne, jakým způsobem můžou zvířata přežít bez potravy a pití. Ale půda pod sněhem je něco jako zchlazený prostřený stůl. Skoro, jako když vy vytáhnete potraviny z lednice. Vždycky se v zemi najde něco pro vegetariány i masožravce, pro malé, střední i ty největší. Na výběr jsou různé druhy kořenů, jemné i houževnaté. Kdo rád maso vyhrabe si z nepřeberného množství červů, roztočů, drobných prvoků i velkých tlustých žížal. Je tady zásobárna hmyzu, slimáků, stonožek i pavouků.
Známým lovcem pod sněhem je rejsek obecný a také krtek. Ten dokonce dokáže ve sněhu vyhrabat podobné chodbičky, jako to dělá v létě v hlíně.
Izolační schopnosti využívají nakonec i lidé. Eskymáci si z kvádrů zmrzlého sněhu budovali útočiště, svá iglú si staví už hezkých pár stovek let. Horolezci, kterému hrozí umrznutí nejednou zachránilo život to, že se celý zahrabal do sněhu a zde čekal na pomoc. Pro nás je sněhová peřina jen nouzové řešení, ale pro zvířata nutnost pro přežití.