Zoo Ostrava pomáhá se záchranou puštíků bělavých
V letošním roce se v ostravské zoologické zahradě podařilo rodičovskému páru puštíků bělavých odchovat čtyři mláďata. Tři z nich byla převezena do partnerských zoologických zahrad v Hluboké a v Hodoníně. Čtvrté bylo určeno pro záchranný projekt, který probíhá v Rakousku.
Po tříleté pauze se ostravská zoologická zahrada opět zapojila do záchranného repatriačního projektu pro puštíky bělavé, který probíhá v Rakousku v oblasti Vídeňského lesa (Habichtskauz Wiederansiedelung). V roce 2014 jsme poprvé bezplatně poskytli odchovanou samici, která byla vypuštěna v biosférickém parku Wienerwald. Letos bylo do Rakouska odvezeno jedno ze čtyř odchovaných mláďat – mladý samec, který tentokrát zůstane v chovatelské základně projektu a geneticky tak obohatí populaci chovanou v lidské péči, jejíž mláďata putují do volné přírody, aby posílila divokou populaci této sovy. Zbylá tři mláďata posílila chovatelskou základnu v českých zoologických zahradách – dvě (samec a samice) v Zoo Hluboká a jeden samec v Zoo Hodonín.
Puštík bělavý (Strix uralensis) je o něco větší než puštík obecný. Hnízdí v rozlehlých listnatých nebo smíšených lesích v oblasti euroasijské tajgy, hor střední Evropy a v Číně. Jako tzv. glaciální relikt se vzácně vyskytuje i ve střední Evropě (poddruh Strix uralensis macroura). V minulosti byla tato sova na mnohých místech Evropy přičiněním člověka vyhubena. Jednou takovou lokalitou byla například Šumava, kde patřil puštík bělavý k původním druhům a ještě na přelomu 19. a 20. století se na české straně Šumavy pravidelně vyskytoval. Příčinou vymizení šumavské populace byla zřejmě kombinace ubývání smíšených a listnatých lesů pralesovitého charakteru, vlivu klimatických výkyvů a nedostatku potravy, genetické izolovanosti a intenzivního odstřelu. Dnes se v této oblasti opět vyskytuje díky vypouštění puštíků v Bavorském národním parku (od 70. let minulého století).
Stejný osud potkal puštíky bělavé i v sousedním Rakousku, kteří z tamních lesů vymizeli v polovině 20. století. O navrácení této velké sovy se začalo poprvé uvažovat v roce 2006. Základem repatriačního projektu bylo vybudování chovatelské základny, tedy chov puštíků bělavých v lidské péči, ať už ve specializovaných stanicích nebo v zoologických zahradách. Rodičovskými páry odchovaná mláďata pak začala být vypouštěna do volné přírody od roku 2009 na dvou ekologicky cenných lokalitách – Biosphärenpark Wienerwald a Wildnisgebiet Dürrenstein. Díky nezměrnému úsilí a práci rakouského týmu začali puštíci bělaví v rakouských lesích opět hnízdit. Letos bylo při pravidelném monitoringu napočítáno 32 mláďat ve Vídeňském lese a 18 mláďat v oblasti lokality Dürrenstein, což je velmi pozitivní výsledek. Populace však stále není dostatečně početná a náročné zimní období a úbytek hlodavců ji může opět rychle ohrozit. Proto se v současné době pracuje na zajištění trvaní projektu až do roku 2020.
Zoo Ostrava chová středoevropský poddruh (Strix uralensis macroura) od roku 2012. Poprvé se tyto sovy podařilo rozmnožit v roce 2014, kdy pár odchoval dvě mláďata. Z nich byla samice poskytnuta pro vypuštění, samec zůstal v Ostravě a vytvořil další pár s mladou samicí, zatím však nehnízdili. Podruhé se podařilo původnímu páru odchovat čtyři mláďata až v letošním roce.