Žvýkačkový speciál

První známá obdoba žvýkačky pochází z období 3 tisíce let př. n. l. a sloužila především k léčení poranění v ústech. „Už před pěti tisíci lety lidé znali blahodárné účinky některých rostlin a zpracovávali je tak, aby z nich měli co největší užitek,“ vysvětluje Krátká. Svařené rostliny žvýkali i lidé v dalších dobách. „Řekové v antice používali pryskyřici, aby předešli problémům se zažíváním, a Mayové byli známí žvýkáním fíkovníkových míz,“ upřesňuje marketingová manažerka značky PEDRO a dodává, že některé indiánské kmeny žvýkaly pryskyřici jehličnanů.

Tutti Frutti i skořicová příchuť
Novodobá žvýkačka se pak objevuje na konci 19. století, kdy s její výrobou experimentovali v USA. Za prvního průkopníka je považován Thomas Adams. Ten vynalezl žvýkačku úplnou náhodou.  Když se snažil vytvořit co nejlepší směs na pneumatiky, omylem vyrobil žvýkací hmotu, kterou hned vyzkoušel. Zachutnala mu tak, že začal produkovat žvýkačky ve velkém. Dokonce sám vymyslel i vlastní stroj na výrobu žvýkaček, který si nechal patentovat. Z jeho linek sjela například první žvýkačka s příchutí – skořicovou. A o pár let později přišel s ovocnou chutí Tutti Frutti!

Žvýkačku pak do celého světa rozšířili američtí vojáci, kteří ji dostávali jako antistresovou pomůcku. „Žvýkání zbavuje tělo nervozity, soustředí aktivitu na jednu konkrétní činnost a mysl se tak uklidňuje. Díky obsahu cukru také žvýkačky vojáky povzbuzovaly,“ vysvětluje Krátká a upozorňuje, že vojenské žvýkačky určitě pamatují i naši prarodiče, kteří za války vyrůstali. A jak taková vojenská žvýkačka vypadala? „V podstatě stejně jako oblíbené plátkové žvýkačky, které známe z 90. let,“ vysvětluje Krátká.

Žvýkání v Čechách
Pokusy vyrobit u nás žvýkačku spadají už do roku 1906. Tehdy se v americké továrně nechal tajně zaměstnat jeden ze zaměstnanců známého českého továrníka. A podařilo se mu vyzvědět tajnou recepturu, kterou v roce 1910 začali v Čechách vyrábět pod názvem Rici. Její obliba ale strmě klesala a v roce 1912 zcela zastavili výrobu. Zpátky se vrátila v roce 1925, ale na pultech obchodů nezůstala dlouho.

„Po 2. světové válce bylo totiž zakázané žvýkačku vyrábět. Povolení bylo uděleno opět v roce 1956 a většina žvýkaček se vyráběla v závodě ve Velimi – vyráběla zde značka Lipo i Figaro,“ upozorňuje Krátká a dodává, že se zde vyráběla i celosvětová rarita, žvýkačka Sevak, která obsahovala lyzát, antibakteriální látku. 

Z velimské výrobní linky sjela v roce 1968 také nejoblíbenější socialistická žvýkačka Pedro. Byla vyrobená podle receptury amerických a kanadských žvýkaček a okamžitě si mezi lidmi a především dětmi získala velkou oblibu. „Pedro se těšilo největší oblibě v 70. a 80. letech, kdy se ho vyrobilo na 900 tun ročně, a téměř nemělo konkurenci. Ostatních žvýkaček, jako bylo například Bajo, Pupu, Rekord nebo zmiňovaný Sevak, se vyrábělo o polovinu méně,“ vysvětluje Krátká.

A jak je to dnes?
Na světě jsou tisíce různých druhů žvýkaček. Mezi staršími ročníky jsou oblíbené mátové nebo mentolové příchutě, které osvěží dech. Mezi dětmi pak převládají sladké ovocné žvýkačky, které nahrazují cukrovinky. Ale i mezi dospělými se najdou fajnšmekři, kteří se rádi vrací k tradiční chuti ovocného Pedra a zavzpomínají si na své dětství i s tehdejšími poctivými bublinami,“ vysvětluje Krátká.

I dnes slouží žvýkačka k péči o zuby, ale i k relaxaci a odreagování. „Nesmíme zapomínat ani na soustředění, protože kdo žvýká, odvádí pryč určitou část nervozity. Dokonce existují i takové žvýkačky, které nahrazují energetické nápoje a člověka vyloženě nakopnou,“ uzavírá Krátká.

Zajímavosti ze světa žvýkání
1871: patent stroje na výrobu žvýkačky
80. léta 19. století: první ochucená žvýkačka Black Jack
1888: první ovocná žvýkačka
1888: první zboží, které je prodávané v automatech
1906: první žvýkačka, ze které se daly dělat bubliny
40. léta 20. století: plátkové balení
1951: k balení žvýkaček se přidávali i baseballové karty
50. léta 20. století: zavedení žvýkačky bez cukru
2014: armáda USA zavádí povinnou bojovou žvýkačku
Největší bublina ze žvýkačky: průměr 58,4 cm