Zvyky a tradice o Velikonocích

Bývalo zvykem, že děvčata konce pomlázky zdobily mašlemi. Ty mívaly různé barvy. Barvy prozradily mnohé o sympatiích. Červená znamenala lásku, modrá naději, zelená náklonnost a oblibu, žlutá naopak odmítnutí.

A protože k jaru a Velikonocům patří nový život, staly se nejstarším symbolem těchto svátků vajíčka. Znak života, zrození a plodnosti. Tradice barvení vajec má své kořeny hluboko v pohanské minulosti a později ji přijalo i křesťanství. V dávné minulosti vybírali k dekoraci lidé z ptačích hnízd vejce různých velikostí a barev.

Až daleko později se ujmul zvyk zdobit vejce slepičí. Ta nejstarší bývala barvena na červeno, připomínala barvu Kristovy krve. Dnes je pro nás neobvyklé, že se darovaly vždy vejce syrové, vařením by totiž ztratily svou kouzelnou moc. A zdobily se nejrůznějšími způsoby. Nejčastěji pomocí bylin a cibulových slupek.

Klasické kraslice, tak jak je známe, se objevily až ve druhé polovině 19. století. Různé techniky zdobení se využívají i dnes. Zdobíme vejce vyfouknutá nebo vařená natvrdo. Můžeme je pomalovávat ornamenty, krášlit bylinami, horkým voskem, batikou, polepovat slámou, drátkovat, vrtat, vyškrabovat nebo leptat.

K dalším velikonočním symbolům jistě patří zajíček. Tento zvyk k nám přišel z Německa. Stará legenda praví, že posvátný zajíc, v některých pramenech se uvádí králík, nosil bohyni Ostaře, (to je bohyně plodnosti a ženské síly) semena. Ona je potom vkládala do země, aby mohla vyklíčit.

Jinde se dočteme o tom, jak se zajíc nebál přiblížit k lidským obydlím a hledat tam potravu. I on se stal symbolem skromnosti, pokory a chudoby.

Velikonoce si nedovedeme představit ani bez beránka. Zde se historikové přiklánějí k verzi, že beránek si k nám našel cestu přes kočovníky, kteří kdysi na našem území pásli stáda ovcí a koz. Později, už v historii křesťanské symbolizoval Ježíše a jeho oběť na kříži. Beránek, který kdysi patřil na sváteční stůl byl upečený z mouky, přidávala se i mouka rýžová, med, mandle a olej. Dnes dáme možná přednost beránku piškotovému. Podle tradic by neměl chybět na žádném velikonočním stole.

Na Zelený čtvrtek, kdy umlkají zvony kostelů se po vesnicích daleko rozléhaly zvuky dřevěných řehtaček, mlýnků, klapaček a trakářků. Ty měly za úkol zvát věřící k bohoslužbě. Všechny tyto dřevěné nástroje byly vyrobeny tak, aby byly slyšet široko daleko. Vyrobit si je uměl každý kluk.

Mazanec se dnes připravuje ze stejného těsta jako vánočka, ale dřív se jednalo o pokrm slaný. Připravoval se ze strouhaného sýra a velkého množství vajec, aby byl pěkně žlutý. Někdy se mu říkalo i baba nebo svěceník. Díky své žluté barvě po žloutcích symbolizoval slunce, teplo a světlo. V zimních měsících se ho tolik nedostávalo a teď konečně přišlo.

Užijte si pěkné Velikonoce!