Je to čtyřicet dní před Velikonoční nedělí, tento čas je naplněný spoustou zajímavých zvyků a lidových tradic. Protože se málokdo v záplavě pojmů orientuje, pojďme si udělat malou procházku a trochu prozkoumat historii, která se k našim jarním svátkům váže.
S bílou sobotou se opět rozezněly zvony kostelů v plné své kráse. Říká se, že se „vrátily z Říma", kam odletěly na Zelený čtvrtek. Pašijový týden se zlomil, ticho a tmu v kostele vystřídá zvuk varhan a světlo svící. Noci ze soboty na neděli, kdy Ježíš procitl, říkáme Velká. Tady najdeme původ slova Velikonoce.
Tyto ozdůbky nejsou určené k jídlu, ale pro potěchu oka. Základem našeho pečení bude hladká mouka. Odměříme si jí dva hrnky a vsypeme do mísy. K mouce přidáme jeden hrnek soli, sypké suroviny dobře promícháme. Na závěr přilijeme jeden hrnek studené vody. Znova vše dobře promícháme vařečkou.
Již tradiční akcí se stává v závěru měsíce března, kdy končí měsíc čtenářů Andersenovo odpoledne ve školní družině i klubu. Akce se zúčastňují všechna oddělení. V letošním roce si připomínáme 180. výročí pohádky Císařovy nové šaty. Letošní rok Noci s Andersenem je spjat s Čtyřlístkem. Tak i my, ve školní družině se svým Andersenovým odpolednem předcházíme Noci s Andersenem.
I naše škola otevřela odpoledne své dveře a očekávala návštěvu – dospělé i děti. Ty byly vybavené polštářky, spacáky, různými dobrotami a knihami. Přišly si do ní i se svými rodiči trochu číst, trochu naslouchat pohádkám, na které v naší dnešní uspěchané době není bohužel tolik času, pracovat ve tvořivých dílnách a užít si krásné společné chvíle. Žáci naší třídy se na pohádkový den opravdu velmi těšili. Lákalo je nejen netradiční spaní ve škole a různé soutěže, ale hlavně aktivity ve společných dílnách s rodiči, též voňavé buchty a bábovky maminek a babiček.