Agatha Christie: Mrtvá v knihovně
Tentokrát není autorčina nejoblíbenější, ale já jsem s ní rozhodně spokojenější, než s předchozí – Není kouře bez ohýnku. Dočkala jsem se všeho, na co jsem se těšila, a tak nemám nejmenší důvod si stěžovat.
V knihovně jisté venkovské vily služebnictvo ráno najde mrtvou pohlednou blondýnku. Hlavní podezřelý je jasný, bezpochyby zločin spáchal majitel domu a zdá se, že teď už stačí jenom najít dostatek pádných důkazů, aby mohlo být spravedlnosti učiněno zadost. Vlastně ani není po čem pátrat – příbuzní mrtvé jsou nalezeni do pár hodin, totožnost úspěšně ověřena… na scéně se však objevuje slečna Marplová a na vlastní pěst se pouští do pátrání.
Netrvá dlouho a děj se přesune do luxusního hotelu Majestic, kde v hledáčku policie uvízla rodina Jeffersonových. Tato nesourodá čtveřice, pronásledovaná osudem, přitahuje i slečnu Marplovou. Během chvíle si na věc udělá vlastní názor a Agatha Christie jejím prostřednictvím čtenáři nabízí jednu stopu za druhou. Člověk si vytipuje jednoho nebo dva možné vrahy (při vzpomínce na Hadí doupě děti nevyjímaje), ale ani v nejdivočejších snech by ho nenapadlo podezřívat někoho třetího.
Kniha se chýlí ke konci, vše by se mělo začít vyjasňovat, objevují se však stále nové a nové nezodpovězené otázky. Nová zápletka je jen zdánlivá, autorka přichází s neúprosnou logikou, která čin ukazuje v docela jiném světle.
Jak je možné, že čtenář nepochopil všechny ty naprosto jasné narážky?!