Andrzej Pilipiuk: Sestřenky
Není to tak dávno, co jsem vůbec neměla potuchy, že existuje nějaká polská fantastická trilogie začínající knihou Sestřenky. Objevila jsem ji při poslední návštěvě knihovny a musím říct, že se čte až neuvěřitelně dobře. Možná občas působí trochu nepochopitelně a čtenář si musí některé věci domýšlet, ale takové okamžiky mu autor vzápětí vynahradí.
Kniha se odehrává v Krakově na počátku tohoto století, čas od času však do děje zasáhnou i dávnější události, protože hlavní hrdinkou je mladá žena, která před bezmála půl tisíciletím požila prášek prodlužující život. Není nesmrtelná, jen stále vypadá na věk, ve kterém si přípravek vzala poprvé. Jenomže zásoba se tenčí a zbývá už jen poslední dávka. Povede se jí najít alchymistu, který před staletími prášek vyrobil?
V Krakově žije také Kateřina, mladá úspěšná programátorka, sestřenice (nebo něco takového, když si uvědomíte staletí, která je dělí) už zmíněné Stanislavy. Alchymista je stále nezvěstný, ale Kateřina se dokáže dostat do databází tajných služeb, což by mohlo pátrání výrazně usnadnit. Zkušený čtenář může předpokládat, že nic nebude tak jednoduché, jak se teď na první pohled může zdát. Pochopitelně. Příbuzné musí svést boj proti lidské hlouposti a zároveň se postarat o ty, na kterých jim záleží.
A do třetice Krakov 21. století. V dětském domově tam žije šestnáctiletá Monika. Vlk samotář, jinak se o ní snad ani nedá mluvit, který dokáže překvapit a zaujmout. Zákony jí žádné vrásky nedělají, je samostatná a schopná se o sebe postarat v jakékoli situaci. Zdánlivě obyčejná dívka pronásledovaná osudem. Nebo se za ni jenom vydává?
Ústřední trojici postav příběhu o přátelství znáte. Aby měl autor zajímavé podklady, neváhá do děje zakomponovat současné i dávno nepoužívané zbraně, či pár detailů, které by člověk od obyčejného fantasy nečekal. Nakonec nezbývá než uznat, že taková kombinace dějin a moderních technologií má něco do sebe.