Chatrč
Ve skutečnosti jsem se k ní dostala až o šest let později, což ale nijak nebrání pěknému čtenářskému zážitku, jestli se to tak dá vůbec nazvat. Když nic jiného, je přinejmenším zajímavá a přestože plná úvahových částí, dokáže zaujmout napětím a nečekanými zvraty.
Zvláštní, byť ne neobvyklé je, že se v ději prolíná přítomnost a minulost. Čtenář se tak dozvídá o životě hlavního hrdiny Macka, a když znovu zavítá do Chatrče, kde příběh začal i končí, přijde mu to jako jediné možné logické vyústění. Dá se říct, že příběh začíná únosem a vraždou hrdinovy nejmladší dcery. Autor v tomhle okamžiku nezabíhá do zbytečných podrobností, všechno se se snaží vidět z úhlu otce, který selhal a nedokázal zajistit bezpečí svých potomků. Co může být horšího? Vzápětí zas veškeré úsilí věnuje popisu pátrání, ale nejdůležitější chvíle přichází kolem poloviny knihy, kdy si s Mackem dá schůzku Bůh.
Působí to nereálně a autor to ani nijak nepopírá. Popisuje víkend v Chatrči minutu po minutě, klade filosofické otázky a sám si na ně odpovídá. Většina z nich se týká náboženství a víry a je pak na samotném čtenáři, jak si to přebere. Wm. Paul Young mu nevnucuje žádný zaručeně správný názor, kterého by se měl držet. Naopak mu svět ukazuje se všemi klady a zápory, aby se následně mohl svobodně rozhodnout – podobně jako hlavní hrdina.
Detektivní složka příběhu je ve skutečnosti vedlejší—veškeré události rámuje, ale čtenář nakonec stejně nemá šanci dozvědět se, kdo byl pachatelem. O to totiž v knize naprosto vůbec nešlo, zločin byl pouhou záminkou k důležitějším okamžikům.