Deklarace smrti

Není ani tlustá, ani tenká, zkrátka, kniha akorát na to, aby se dala pohodlně vzít do školy jako čtení na přestávku. Minimálně počtem stran, nad obsahem by se dost možná nejeden učitel pohoršoval – přeci jenom, už samotný nakladatel varuje, že kniha je vhodná pro čtenáře od patnácti let. Ne snad, že by autorka Gemma Malley popisovala věci nějak nepřístupné dětským očím, ale děj je poměrně brutální a lidská fantasie také udělá svoje.

Není snadné děj shrnout do několika vět a zároveň neprozradit závěr. Svět v roce 2140 se dělí na Vyvolené a Přebytečné. Vyvolení mohou užívat přípravky pro Dlouhověkost, je omezen počet dětí, které mohou mít. Přesto se děti rodí. A škodí Matce Zemi. Aby odčinily vinu svých rodičů, jsou zavřeni ve výcvikových centrech, kde žijí jako otroci a připravují se na svůj budoucí život, služebníků Vyvolených. Mezi Přebytečné patří také Anna. Je jednou z nejlepších a přesto, poté, co se seznámí s Petrem, pomýšlí na útěk a vzpírá se přísným pravidlům. Za to ji nemůže čekat nic jiného, než přísný trest, zdá se však, že má ještě jednu možnost, šanci na záchranu: najít své rodiče.

Osudy jednotlivých postav se obdivuhodně proplétají. Kdo ještě na minulé stránce patřil mezi největší padouchy, ten se vzápětí stává vykonavatelem spravedlnosti, přestože padouchem zůstane tak jako tak. Některými aspekty příběh připomíná proslavenou sérii Hunger Games, není však důvod to chápat jako urážku, nebo náznak, že by od sebe autorky opisovaly. To v žádném případě, jen se obě zabývají stejným tématem. Kdo ví, jak bude Země v budoucnosti vypadat?