Digest: Eddieho bastard
Propadnout v dnešní době digestu není nic neobvyklého, protože vychází tolik knih, které by si člověk chtěl přečíst, že není v jeho silách číst plné verze všech a musí si vybrat, kterým se bude skutečně věnovat. Právě proto čím dál častěji sahám po souborech digestů, ze kterých alespoň získám o díle povědomí a pak se můžu rozhodnout, jestli mi opravdu stojí za to přečíst si ho ještě jednou. Většinou se spokojím s krátkou verzí a nejinak je tomu také v případě knihy Eddieho bastard, odehrávající se v Pensylvánii koncem minulého století.
Rod Mannů vymírá, když jeho poslední žijící člen na zápraží najde košík s nemluvnětem, které by podle průvodního dopisu mělo být jeho vnukem. Bez váhání se chlapce ujme a vychovává ho jako vlastního – chce z něj mít plnohodnotného člena klanu hrdinů, stejného, jako byl jeho syn Eddie, pilot, který už se nevrátil z válečného konfliktu.
Příběh, v němž se mladý Billy pokouší najít svoji matku a odhalit vůbec co nejvíc o svých předcích, se dá číst v několika rovinách. Samozřejmě nechybí romantika, vždyť hlavní hrdina si potají myslí na dívku ze sousedství, pohlednou Annii, která před ním ale cosi tají. Když na její rodinu přijde řeč, dochází čtenáři, že skutečnost asi nebude tak růžová, jak si dívka namlouvá. V tu chvíli se dá kniha číst jako příběh ze života, který by se mohl stát komukoli a tohle vědomí je o to děsivější, že se odehrává v prostředí malého městečka, kde sice všichni vědí, co se u sousedů děje, ale nikdo nemíní zakročit. Právě tehdy začne Billy dělat čest rodovému jménu, když se všem problémům i přes svůj nízký věk rozhodne postavit jako skutečný chlap a hrdina. Pak se ale děj vrací do zaběhlých kolejí, mladý Mann si však má po zbytek života nést výčitky svědomí, protože právě on stojí za smrtí svého nejbližšího souseda. A to v jeho rodině není ještě zdaleka všechno. Čím víc se příběh chýlí ke konci, tím častěji si autor (William Kowalski) dopřává nečekané zvraty, kterými čtenáře udržuje neustále ve střehu.
Nejhorší ze všeho však je, že kniha nekončí ani happyendem, ani vyloženě špatným koncem. Je jako život a čtenář se k tomu musí postavit podle svého nejlepšího uvážení. Billyho dědeček umírá a na poslední chvíli ho přijíždí navštívit jeho dávný přítel. Nečekejte žádný srdceryvný závěr, všechno působí pochmurně a zvláštně optimisticky zároveň.
Kniha má něco do sebe, přestože se zabývá hlavně válkou. Možná je proto zajímavější, když si člověk může představovat hrdinské skutky Billyho předků, jenomže musí také počítat s tím, že děj bude mnohem drsnější, než jak by se mohlo na první pohled zdát. Rozhodně to není čtení pro slabé povahy a číst se dá jedině po náležité psychické přípravě. Ostatně, jako kterákoli jiná kniha.