Digest: Toxin
Ještě relativně nedávno jsem měla nejasné povědomí o tom, že nějaký autor jménem Robin Cook žije a píše thrillery z lékařského prostředí. Pokaždé, když jsem si přečetla anotace jeho děl, mě opustila veškerá chuť si některé z nich přečíst. Až teď jsem se dostala k digestovému zpracování knihy Toxin a jsem ráda, že jsem nečetla plnou verzi. I tak mi to stačilo a při čtení jsem si v duchu gratulovala, že jsem už léta vegetariánka…
Vezměte úspěšného, nedávno rozvedeného kardiologa, přidejte jeho malou dceru - nadějnou krasobruslařku, zvědavou novinářku a ochuťte atmosférou řetězce hamburgerových jídelen. Nadrobno nakrájejte, krátce opečte a můžete podávat. To není žádný recept na mezinárodní specialitu, ale prostý popis základního uspořádání těsně před tím, než dojde ke katastrofě.
Desetiletá Becky se nakazila extra zákeřným kmenem E. Coli a nikdo není schopen jí pomoct. Scénář je krátký a o to děsivější: nevolnost, úbytek červených krvinek, postupné selhávání orgánů, opakovaná zástava srdce. Její otec – hlavní hrdina – má lékařskou kariéru v troskách a navíc se z něj pozvolna stává zločinec. Pevně totiž věří, že se Becky nakazila v jisté hamburgerové jídelně a na vlastní pěst pátrá, jak se tam mohlo dostat kontaminované maso, čímž ohrožuje nejen sebe, ale i své okolí.
Příběh je víc než temný, nejhorší však je, že se takové věci dějí a autor si dal za cíl s nimi „čtivou“ formou seznámit širokou veřejnost. Nemá důvod si cokoli vymýšlet, důkazů má každý k dispozici víc než dost, ale většinou je raději přehlíží – dokud se hrozba netýká bezprostředně jeho samého. Jenomže má obyčejný řadový spotřebitel šanci dění nějak ovlivnit? Na to si každý musí odpovědět sám…
Vřele doporučuju nečíct digest ani plnou verzi před, při nebo po jídle. Robin Cook se neštítí barvitě vylíčit práci na jatkách či operačních sálech a rozhodně to není nijak příjemná představa. Každý musí uvážit sám, jestli si na takové čtení troufne. Sama za sebe k tomu můžu dodat jediné: po dočtení se stane vegetariánem i zapřísáhlý masožravec. Sice to prý nebylo autorským cílem, ale zdá se mi to jako jediné logické východisko…