Divergence

Příběh je vyprávěn v ich-formě z pohledu Tris, dívky ve výcviku u Neohrožených. Má co skrývat, při talentových zkouškách jí nebyla doporučena ani jedna frakce, ve které by se mohla uplatnit. Je Divergentní. Netuší, co tohle slovo znamená, ale všichni, kterým by (snad) mohla věřit, já říkají jediné – stačí se někde podřeknout a může ji to stát život.

U frakce Neohrožených žije v neustálé nejistotě. Brutalita je tu na denním pořádku, mezi nováčky dojde k několika úmrtím a kdosi bez přestání napadá i samotnou Tris. Útoky mají podobu klasické šikany. Dochází k nim proto, že hlavní hrdinka výcvik zvládá levou zadní? Chce z ní někdo dostat pravdu o jejím původu? A jak se má postavit k tomu, co cítí ke svému instruktorovi? Během několika málo dní dojde k fantastickým odhalením. Je možné že by celých šestnáct let žila v nereálné iluzi, aniž by si to uvědomila?

V posledních kapitolách, popisujících závěr tréninku nováčků, dojde k nejednomu zvratu, který čtenář pochopí až o několik stránek později, než hlavním hrdinům. Když však konečně pochopí všechny důsledky předchozích událostí, nestačí se divit. Copak by se něco takového mohla stát v dokonalém světě, zajištěným frakcemi? Tris se musí co nejrychleji rozhodnout o svých prioritách. Bude to ale dostatečně včas, aby zachránila svou rodinu a přátele?

Autorka nemohla příběh ukončit v lepším okamžiku. Tris a její přátelé právě vyhráli bitvu – byť za cenu velkých ztrát, mají ale dost síly vyhrát válku proti ostatním frakcím? A co si přeživší členové Neohrožených počnou teď, když už vlastně nikam nepatří?

Občas se mi při čtení zdálo, že je kniha až příliš brutální. Kdo dočetl Hladové hry, nebo Deklaraci smrti, může příběhy porovnávat. Podobných scén jistě najde víc než dost. A nejen těch bojových, dokonce i titulní stránka Divergence poněkud připomíná svou výzdobou obálku Hunger Games. Co si myslet o ohnivém kruhu, který skoro jako by z oka vypadl broži s reprodrozdem, znaku Hladových her? A co teprve, když se čtenář dozví, že každá frakce má vlastní symbol – podobně jako jednotlivé kraje ve světě Panem? Náhoda, nebo záměr?