Enid Blytonová: Dobrodružství na Killimooinu
Já se vracím – alespoň v četbě – do období prvního stupně, kdy jsem s oblibou četla knihy Enid Blytonové. Právě jsem dočetla knihu Dobrodružství na Killimooinu, už kdoví kolikáté pokračování napínavých příběhů s Norou, Peggy, Jackem, Robinem a princem Paulem v hlavní roli. Nesporně jde o jedno z prázdninových čtení, protože…
… děj se odehrává o prázdninách, které hlavní hrdinové tráví v Paulově rodné zemi – Baronii. Kraj je to divoký a od začátku se dá předpokládat, že sourozenci zažijí další úžasné dobrodružství, přestože musí princovým bodyguardům slíbit, že se nikde v okolí paláce nebudou potulovat bez jejich doprovodu.
Jenomže sliby - chyby a nejstarší z chlapců, Jack, se stává svědkem zajmutí právě této dvojice neohrožených mužů tajemnými zločinci, o kterých se v okolí tradují (strašidelné) historky. Vzburcuje horský hrádek a mladý princ neváhá své muže zachránit ze spárů lupičů. Doslova pánská jízda začíná, autorka Noru s Peggy z děje nepřátelsky vyšachovala a trojice (ne)dobrovolných hrdinů si nějak musí poradit v nejedné nebezpečné situaci. Kdo se k zajatcům dostane dřív – chlapci, nebo všehoschopní bandité? A jak si nakonec poradí s přírodními překážkami?
Přestože jsem knihu už kdysi četla, opět jsem ji zhltla jedním dechem a přitom jsem se nestačila divit, co se mi na ní tehdy tolik líbilo? Musím přehodnotit svůj názor na edice Enid Blytonové – možná je z nich nejlepší Tajná sedma. Až se mi někdy dostane do ruky, budu se o tom muset přesvědčit…