George Orwell: 1984
Když jsem se ve skriptech pro výuku literatury na středních školách dočetla, že román 1984 nese prvky sci-fi, nemohla jsem věřit vlastním očím. Od té doby, co jsem z filmové adaptace měla jakési povědomí, o co v knize jde, nějak mi to k Orwellovi nesedělo. Ale dala jsem se do čtení - začala jsem anotací - a čekal mě další šok: román má prý vlastního "antihrdinu"! Říkejte si tomu, jak chcete, pro mě je to hrdina s velkým H, který se nebojí vzbouřit se proti systému, přestože ho to nakonec stojí život.
Udivilo mě, že autor román napsal už v roce 1948, vyhrál si s technickými vychytávkami a vymyslel novou - budoucí - řeč, ve které se nedají domyslet, ani vyjádřit závadné názory. Konečně se mi po letech povedlo knihu dočíst; musí na ni být ta správná nálada a kupodivu jsem se při některých situacích i bavila. Tedy, jestli se to tak dá vůbec nazvat, když byl příběh tak plný brutalit, že místy člověk ani nevěřil, že by mohlo přijít něco ještě horšího. Orwellovi se přesto některé scény povedlo dovést ad absurdum, až z toho trnuly zuby a bez přestání běhal mráz po zádech, ale možná to příběh do jisté míry oživilo.
Kdybych si měla zvolit mezi filmovou a knižní variantou, rozhodne by zvítězila ta knižní. Ve filmu vysvětlování newspeaku (nové řeči jen o několika málo slovech) působí násilně a nezáživně. V tištené podobě si čtenář slovíčka může vychutnat, převalovat je na jazyku a rozšifrovat, ze kterých anglických výrazů mohla vzniknout. Skoro bych řekla, že kniha je do jisté míry interaktivní.
Obdobně, jako ve většině sci-fi románech, ani tentokrát není život nic jednoduchého. Pokaždé se najde nějaký diktátor (v 1984 je to Velký bratr) a obyčejní lidé žijí v nelidských podmínkách, ze kterých se kdykoli mohou dostat na místo ještě horší, kde je čeká jedině nemilosrdná poprava. A přesto mi přijde, ze 1984 je mnohem brutálnější než většina současných románů. Možná to nějak souvisí s tím, co se děje na Ministerstvu lásky. Člověk si název spojuje s něčím příjemným a zatím… autor si hraje s paradoxy a výsledek jeho snažení není nic pro slabé žaludky.
Popisy sice nejsou tak naturalistické, jak dnes bývá zvykem, přesto se spoustě věcí nevyhýbá, a když je to pro další děj nezbytné, odloží Orwell všechnu jemnost a ukáže krutou realitu bez obalu. Pak už je jen na čtenáři, jak se s novou situaci popere. Život "antihrdiny" se chýlí ke konci…