Hobit
Možná tomu také trochu pomohlo to, že jsem ho objevila v seznamu povinné četby k maturitě, ale to teď není podstatné. Právě jsem dočtenou knihu zavřela a zjistila jsem o ní několik zajímavostí.
Tak například – věděli jste, že jde o jakýsi úvod k Pánu prstenů? K němu jsem se zatím neprokousala, už samotný Hobit je poněkud složitější, přesto si myslím, že bych celou sérii časem měla dočíst. Nemůžu si pomoct – podle ukázek si myslím, že to bude mnohem lepší, než filmové zpracování.
Hobit se zdá být přesně tou knihou, která klame tělem. Knihomol, jako já, ji vezme do ruky a řekne si: „Necelých 250 stran, to dám za den, dva.“ Ale omyl, já s ním bojovala rovné dva týdny a to jsem si myslela, že nic nemůže být horší než Malostranské povídky od Nerudy. Tyhle dvě knihy se pochopitelně nedají srovnávat. Na Hobita je potřeba se soustředit a čtení si užít se vším všudy, zato Malostranské povídky patří do úplně jiné kategorie. Bohužel… nebo bohudík?