Kapsa plná žita

Z trojice příběhů (Není kouře bez ohýnku; Mrtvá v knihovně; Kapsa plná žita) se mi líbila asi nejméně. Po Není kouře bez ohýnku jsem si myslela, že taková detektivka už neexistuje; ne snad, že by se mi jedna nebo druhá protivily, ale od první dámy zločinu jsem přeci jen čekala něco trochu jiného.

Během necelých dvou dní se v jediné rodině objeví trojice mrtvých – poměrně slušný výkon bláznivého vraha. Ze všech úmrtí má výhody pouze Percival Fertescue, který na všechny inkriminované časy může doložit neprůstřelné alibi. Vraždy navíc spolu pravděpodobně ani nesouvisí a policie je – zdá se – v koncích. Tehdy do děje naplno zasahuje slečna Marplová se svou obdivuhodnou intuicí a schopná i z nenápadného náznaku vytěžit maximum. Vzápětí zná jméno pachatele, ale je na inspektoru z Yardu, aby získal potřebné důkazy…

Anotace mluví jasně – autorka se čtenářem hraje fair play, přesto ho hravě svede na falešné stopy, tak to alespoň platí ve většině jejích knih a Kapsa plná žita mě zklamala přesným opakem. Těšila jsem se na nečekané rozuzlení, kdy vrahem bude někdo docela jiný, než jsem si původně myslela. A ono ne. Přes všechny Christieiny snahy jsem pachatele znala nějakých padesát stránek před koncem, teoreticky bylo zbytečné číst dál, ale ještě jsem v ruce neměla žádné hmatatelné důkazy ani proti, natož pro! Počkala jsem si do konce, kdy stařenka z viktoriánských časů vyslovila to očekávané jméno. Jen tak, skoro mezi řečí – a Percival z toho byl venku.

Ten pocit za několik kapitol navíc opravdu stál…