Kniha pohádek
Donedávna jsem si dokonce myslela, jaký nejsem znalec, a že mě už v její tvorbě nemůže nic překvapit. Jenomže pak se mi do rukou dostaly dva sešity její Knihy pohádek…
U správné pohádky sice není znám autor, ale to se u těch moderních toleruje, takže vzniklo něco mezi pohádkami, bajkami a bájemi – originální a nepatrně výchovná kombinace, která však čtenáře nenudí.
V prvním sešitě nechává autorka ožívat především hračky, ale na stránkách se mihnou také skřítci a víly, se kterými více než ochotně spolupracuje strašák na poli. Každý příběh je zdánlivě svébytný, k ostatním se nijak nehodí, ale přesto všechny spojuje vědomí, že i hračky mají vlastní království.
Druhý sešit patří více přírodě. Hlavními hrdiny jsou myšky a další zvířátka, ale ani tady se Blytonová nevyhne oživlým hračkám a skřítkům. Jindy pro změnu čtenáři nabídne známou pohádku, která se však pyšní jiným (autorským) obsahem.
Poslední odstavec je věnován přímo čtenáři, autorka se na něj obrací s vysvětlením nebo poučením, jindy mu poodkryje okolnosti vzniku konkrétní pohádky. Možná právě to Knihu pohádek „okořenilo“ a odlišilo od množství jí podobných…