Motýlí křídla
Nepromarnila jsem snad jedinou příležitost, abych si je přečetla a přesto mě kniha s názvem Motýlí křídla nemile překvapila.
Nevím, jak v Německu, v Čechách však vyšla před Dvojí tváří a do jisté míry si za nespokojenost mohu sama – pochopitelně jsem si nejdřív měla přečíst „Křídla“ a pak bych zaručeně měla pocit, že „Tvář“ je jim podobná. Na druhou stranu je to vlastně úplně jedno, ke Křídlům mám totiž výhrady nejen z dějového hlediska, ale problém bych objevila také v hladině jazykové.
Přišlo mi, že autorka má poměrně omezenou slovní zásobu, matka hrdinky neustále nasazuje plačtivý, nebo ustaraný tón (asi k tomu bude mít nějaký důvod, jinak by to nedělala, ale Veronika Bicker to neustále nešťastným způsobem zdůrazňuje). Jinak poměrně zajímavé knize to ubírá na čtivosti a čtenář je nakonec rád, když dojde k poslední kapitole, kde se všechno důležité vysvětlí. S pocitem zadostiučinění knihu odloží a rozhodne se, že se teď k thrilleru nějakou dobu nepřiblíží. Škoda, nedá se však dělat nic jiného…