Můj otec Antonín Dvořák
Jsem knihomol a obvykle nemám problém přečíst jakoukoli knihu, přesto jsem se vzpomínkovým textem Otakara Dvořáka na jeho otce – úžasného skladatele – bojovala od října.
Tím v žádném případě nechci nijak snižovat kvalitu díla, jen zdůraznit jeho odlišnost, která autora Slovanských tanců ukáže v naprosto jiném světle, než učitelé hudebky ve školách.
Skladatelův syn ukazuje svého otce tak, jak ho jako kluk viděl on sám, jak prožil některé jeho koncerty. Neváhá vyprávět některé poměrně soukromé záležitosti, čímž Antonína Dvořáka dokonale polidštil. Čtenář už nemá důvod k němu vzhlížet pouze jako k hudebnímu velikánovi, ale vidí v něm člověka z masa a kostí, který by se pro své okolí rozkrájel…
Možná si autor otce poněkud idealizoval a svůj názor vsugeroval čtenáři, na druhou stranu je to pochopitelné a omluvitelné, pokud autor píše o člověku, kterého znal osobně a měl k němu kladný vztah. Úspěšně nabízí nový pohled na českou osobnost, který využijí nejen žáci při tvorbě referátů, ale také nejeden vyučující…