Návrat na Ostrov pokladů
Už je to dva roky, co nakladatelství JOTA vydalo knihu Návrat na Ostrov pokladů, cosi na způsob druhého dílu k dnes už klasickému Ostrovu pokladů, napsanému před více než sto lety. Pirátské příběhy lákají snad všechny, a tak jsem se do čtení pustila i já.
Děj se odehrává dobrých čtyřicet let po tom, co Silver Ostrov pokladů opustil a spolu se svými kumpány se vrátil do Británie. Od té doby dřívější piráti žijí jako gentlemani a z převážné většiny z nich se stali majitelé putyk s horší či lepší pověstí. Tito pánové si pořídili potomky… Nezbytný úvod máme za sebou a můžeme pokračovat k hlavním událostem knihy, vyprávění v ich-formě synem jednoho z bývalých pirátů, Jimem:
Pan Silver si vzpomene, že na Ostrově zůstala ještě část pokladu, ale jeho stav mu už dávno nedovoluje, vydat se pro něj osobně. Sežene proto potomky svých starých známých a vysílá je na výpravu za stříbrem. Po bezmála půl století se však ledacos změnilo a především pirátská karibská destinace nevypadá tak, jak ji otcové hrdinům popsali. Na Ostrově kromě vyhnanců bydlí ještě další lidé, o nichž dosud nikdo neměl ani tušení. Co se však nezměnilo je lidská povaha. Silverova dcera je prohnaná jako liška a pokud jí to prospěje, neváhá použít jakýkoli úskok. Hansamův synovec představuje přímo učebnicového zbabělce odhodlaného Jima zničit za každou cenu a Jim samotný je dokonalá suchozemská krysa, která se ale velice rychle otrká.
Hlavní postavy známe, minulost se může začít opakovat. Autor přesně ví, co chce; může se pyšnit dokonale vyváženou romantickou i drastickou stránkou příběhu. Skuteční piráti takhle sice nežili, ale co by člověk mohl čekat od dobrodružné knihy? A navíc: vypravěč poměrně pravidelně upozorňuje, že nejsou piráti, ale NÁMOŘNÍCI. Andrew Morión tak geniálně zarazil všechny připomínky už v zárodku.
Podle anotace Návrat na Ostrov pokladů rozvíjí svého staršího předchůdce a zároveň vypráví jiný, zbrusu nový příběh. Zaujme narážkami na kultovní knihu a přestože se děj po čase začne ubírat jiným směrem, než je vyzvednutí pokladu, čtenář může sledovat cíl, k němuž se hrdinové blíží oklikami. Přesto by to všechno mohlo být kamenem úrazu pro ty, kteří „první díl“ nečetli. Patřím mezi ně a při čtení jsem občas měla pocit, že nevidím jakýsi skrytý smysl příběhu. Už teď je mi jasné, že při příští návštěvě antikvariátu sáhnu po klasickém Ostrovu pokladů a doplním si mezery ve vzdělání. Přehled o knihách zařazených mezi světovou klasickou literaturu by měl mít každý…