Ostrov Divokých koní
Už v minulém století vycházela edice Knihy dobrodružství a odvahy, kam patří nejznámější svazky z různých koutů světa a historických období. Stejně jako v kterékoli jiné edici, i tady mají příběhy různou úroveň, a přesto je ráda čtu – jako oddechová literatura se vždycky hodí. Naposledy jsem sáhla po knize od Eilís Dillonové, nesoucí název Ostrov Divokých koní. V příběhu se detektivní zápletka snoubí s tajemnem a vyprávěním o irském venkově.
Danny a Pat místo aby jeli na ryby, vyráží na sousední ostrov Divokých koní, odkud pocházejí Patovi předci. V jejich rodišti se o ostrově vyprávějí děsivé zkazky, ale když na něm přečkají noc a navíc si odtud odvezou čilé hříbě – prý potomka španělského plnokrevníka – rázem se celý jejich život obrátí k lepšímu.
Na zlé lidi se dá narazit všude, a tak ani hlavní hrdinové nejsou uchráněni před závistivci, schopnými čehokoli. Krásní koně jsou cenným majetkem a spousta nenechavců je ochotná pro ně spáchat zločin. Oba chlapci mají beze stopy zmizet, ale jako zázrakem se zachrání a povede se jim najít spojence v honbě za spravedlností.
Tím by dojemný příběh mohl skončit, autorka však nemá klid, dokud všechny viníky nepotrestá. Ostrov Divokých koní může ožít svou dávnou slávou, Patova rodina začíná spokojeně obchodovat s vlnou a vše končí happyendem. Některé osudy sice stále ještě zůstaly otevřené. V téhle chvíli se už ale dá předpokládat, že k žádnému nečekanému zvratu nedojde.