R.U.R.
Přišli mi příliš často citovaní a zmiňovaní v mediích, že jsem nakonec měla pocit, jako bych všechna jejich díla znala, aniž bych si je někdy přečetla. K opačnému mínění jsem došla až letos, při hodině češtiny a usmyslela jsem si, že tenhle omyl napravím.
Pro začátek jsem se pustila do R.U.R., který jsem získala při nákupu čtečky, kdy Datart pořádal akci: „Kup čtečku a dostaneš x knih zdarma“ a právě Čapkovo drama bylo mezi nimi. Teď, když jsem se s jeho autorem chtěla seznámit, mě hra zaujala především tím, že nebyla příliš rozsáhlá. Tři dějství a „komediální“ úvod, to dočtu, i kdyby mě to nebavilo, myslela jsem si, když jsem e-knihu poprvé otevřela.
Drama jsem přečetla na jeden zátah a zajímavé nebylo ani tak z literárního hlediska, jako spíš z psychologického. Co musela prožívat Helena, když jí zaměstnanci továrny nechali celých deset let žít v nevědomosti, přestože především díky svému sociálnímu postavení manželky jednoho z nich měla nárok na informace jako všichni ostatní? Nebo jak se postavit k některým narážkám – bezpochyby na tehdejší politickou situaci? Těžko je nějak definovat těm, kteří R.U.R. ještě nečetli, ale hlášky o „nacionálních robotech“ či popis robotů ve stejných pracovních oděvech s tabulkou s číslem na krku člověku připomínají události z poměrně nedávných dějin. A co ta podobnost s Biblí, kterou na konci třetího dějství cituje poslední přeživší člověk? Jsem si skoro jistá že i takový nepatrný detail bude mít nějaký skrytý význam…
R.U.R. na první pohled působí jako sci-fi a teprve když se nad ním člověk trochu zamyslí, odhalí jiný, vedlejší a zároveň mnohem důležitější význam. Asi si drama přečtu ještě jednou, abych pochopila všechny autorské záměry.