Říše temnot – Spřízněné duše
Šestý díl série Říše temnot mi přišel nezáživný, jako by vznikl bez nějakého hlubšího smyslu. Neustále se v něm skloňuje sousloví Spřízněné duše, což v knihách L. J. Smith není nic neobvyklého. Nehledě na to, že v něm opět vystupují upíři. Nuda… aspoň do okamžiku, než jsem pochopila, co mají všichni hrdinové série společného.
Hannah píše záhadné vzkazy, které mají varovat ji samotnou. Podle nich by měla zemřít před sedmnáctými narozeninami, tedy ji čeká ještě necelý týden života. Navíc ji pronásledují zlé sny a asi se zbláznila. Jak jinak si vysvětlit ten neustálý pocit, že ji někdo sleduje? Byla by tu sice ještě jedna možnost, ale tu si jako racionálně myslící člověk nemůže připustit: za vším stojí nadpřirozené síly.
Čtenáři se s příběhem hlavní hrdinky nabízí cesta do minulosti. Hannah se rodí stále znovu a znovu, aby se konečně setkala se svou spřízněnou duší – upírem Thierym, což se doslova jakkoli pokouší překazit prapůvodní upírka Maya. Oproti ostatním dílům série jsou Spřízněné duše složitější. Minulé životy trojice hlavních hrdinů jsou skoro stejně důležité jako realita a čtenář se musí v jednu chvíli vyrovnávat s více rovinami příběhu.
Závěr je jako vystřižený z Upířích deníků. Závěrečný boj o život vrcholí a zdá se, že tentokrát zvítězí síly zla. Ale opravdu se Hannah vzdá tak snadno? Takovou otázku si může položit jen nezkušený čtenář – L. J. Smith vybavila hlavní hrdinku touhou přežít a romantický příběh může vesele pokračovat dál.
I když… happyend není tak úplně podle očekávání…