Schůzka se smrtí
Pochází z Belgie, žije v Anglii a cestuje po celém světě, aby odhalil pachatele všude tam, kde je to právě potřeba. Od Agathy Christie jsem naposledy četla knihu Schůzka se smrtí, odehrávající se v Jeruzalémě a skalním městě Petra.
Na autorčiny zvyky mi přijde, že detektivka má možná až příliš dlouhý úvod, ve vydání z roku 1970 zabírá bezmála sto stran. Detektiv v něm hraje vedlejší, neřku-li rovnou epizodní roli ale přes to všechno, co se v první části knihy odehraje, má význam pro samotné pátrání. Čtenář se seznámí s rodinou Boyntonových a dvojicí psychologů, kteří na konečném rozuzlení mají lví podíl. Na pozadí pomalu cestopisného popisu se odehrává pečlivě ukrývané drama, jenž nemůže vyvrcholit nijak jinak, než úmrtím staré paní.
Šlo ale o přirozenou smrt? Všichni pozůstalí se chovají, jako by byli vinni. Dá se tedy uvažovat o spiknutí? Teprve nyní nastává situace, kdy může Herkule Poirot s klidným svědomím zakročit a ujmout se vyšetřování. Dokonce o to byl požádán jedním ze svých přátel. Nejlepší detektiv si dává závazný cíl, že pravdu do večera odhalí. Zdá se to nereálné, podezřelá je snad celá rodina a vůbec všichni přítomní. Proč by ne – láska donutí lhát i sebespolehlivějšího člověka.
Místo aby se na koneic všechny události vysvětlily, objevují se nové skutečnosti, které všechny zúčastněné přivádějí na falešnou stopu. Možní pachatelé si obvinění přehazují jako horkou bramboru a nejednou to vypadá, že je Poirot s argumenty v koncích. Ale copak slíbil, že přijde s důkazy, které by obstály u soudu? Ne, do večera chtěl nalézt pravdu, a to splnil!