Spravedlnost Arséna Lupina

Kniha se odehrává čtyři měsíce po první světové válce. Lupič-gentleman je o něco starší, než v Duté jehle, a pro své potěšení zaučuje mladého Bernardina do svého umění. Tolik alespoň v první kapitole, která pro lupiče nekončí nijak šťastně: Bernardin při obraně svého učitele postřelí majitele domu, který chtěli prohledat. Arsén Lupin se oprávněně zlobí, ale zároveň se snaží odhalit tajemství oběti. Co znamenala padesátifrankovka, pečlivě uložená v tajném šupleti?

Události nejsou nijak zvlášť dramatické. Příbuzní oběti dostávají výhružné dopisy v podobě papírové lodičky a následně jsou systematicky vražděni-. Nejpodezřeleji se chová žena „oloupeného“: je podivně smutná a přitom cosi úspěšně tají. Podle všeho šlo o něco v její minulosti a Lupin jí hrdinsky slibuje ochranu.

Teprve v tuhle chvíli se věci dávají do pohybu. Nešťastnice je vnučkou slavného výrobce šampaňského a má zdědit jeho panství. Autorská dvojice Boileau – Narcejac obdivuhodně využívá válečného pozadí. Na rodovém zámku nechávají ubytovat vojenskéjednotky a sídlo podle toho po válce vypadá. Dědictví je neuvěřitelně chabé a ani jeho prodejem není možné získat dostatečné prostředky. Jeho hodnota tkví v něčem jiném, jak Lupin geniálně vydedukuje.

V kvalitním příběhu je neodmyslitelné, aby padouch zůstal nepotrestán, a tak se Arsén Lupin podle svého slibu vžívá do role samozvaného detektiva. Se svým nástupcem odhalí zločincovy plány, ale překazit je nedokáže. I když to samozřejmě závisí na úhlu pohledu.

V každém případě válečné reálie zapůsobí ještě jednou. Fungují jako trest z vyšší moci- vinný sklep u zámku zničí silná detonace. Kdo mohl tušit, že byl podminovaný? Lupič-gentemen jako zázrakem vyvázne a kráska v nesnázích může klidně žít se svým vyvoleným.