Světlo severu
Při poslední návštěvě antikvariátu mi do oka padl svazek Nejlepší světové čtení. Kniha je vytištěna na tenkém papíře, takže není nijak tlustá, přestože obsahuje celkem čtveřici děl od různých autorů. Vydání, které jsem si vybrala, obsahuje Šifru mistra Leonarda, Návrat tanečního mistra, Rosie a Světlo severu, s nímž jsem začala.
Příběh se odehrává začátkem minulého století na americkém venkově. Hlavni hrdinkou se trochu proti své vůli stala Matt, nejstarší dcera statkáře, toužící po spisovatelské kariéře. Tenhle sen se jí pravděpodobně nikdy nesplní - může být ráda, že má vůbec šanci dokončit střední školu. Nehledě na to, že umírající matce slíbila, že se postará o rodinu. To podle všeho nebude nic jednoduchého: blíží se konec zimy, rodině docházejí zásoby a hlavní hrdinka se k životu musí postavit jako mnohem starší. Nezřídka dokonce podporuje i svoje starší sousedy.
V příběhu se zvláštním způsobem prolíná přítomnost s minulostí, ale nejvíce zaujme fakt, že autorka ztvárnila skutečnou událost: smrt mladé ženy na jezeře u hotelu, která možná nebyla pouhou nešťastnou náhodou. Důkazy pro tuto domněnku chybí, ale mrtvá mladé hotelové pomocnici (hlavní hrdince) předala svazek dopisů a pověřila ji jejich zničením. Jak se dívka s realitou vyrovná?
Kniha na první pohled působí jako venkovská idylka, kterou brzy naruší pohnutá rodinná historie. Chudý kraj a zoufalá situace si vyžaduje radikální řešení, při kterém je jen málo času na uvažování nad veškerými důsledky. Děj je zvláštně poeticky depresivní a přestože se odehrává roku 1906, silně se dotýká současnosti. Možná proto je natolik čtivý a až do poslední stránky neomrzí.