Tajemná přílba
V mém věku je to celkem paradox, ale jako knihomol jsem neodolala, když jsem ji vyndala ze zachráněné tašky knih na vyhození. Původně jsem si myslela, že ji zařadím spíš do válečné literatury – co jiného by člověka napadlo po přečtení názvu Tajemná přílba? Vysvětlení je však nakonec docela prosté a logické.
Marek po starším bratrovi zdědil přilbu na motorku. Několik let mu na památku visela na zdi, ale v zápalu úklidu se ji rozhodl vyhodit. A skutečně by to udělal, kdyby ho něco nedonutilo nasadit si ji na hlavu. V tu chvíli se přenáší na motorkářské závody do Venezuely. Halucinace? Po několika pokusech si ověřuje, že je zcela při smyslech – helma ho přenáší na různá místa světa a Marek se stává něčím víc, než jen obyčejným pozorovatelem. Všechny události, kterých je svědkem, může ovlivnit. Ale pak samozřejmě musí nést všechny následky, které takové chování má.
Nutno autorovi přiznat, že měl skvělý nápad. Možná by se příběh poměrně dobře vyjímal jako film (nebo raději seriál). V každém případě by zaujal nejen akčností, ale také nenápadným výchovným poselstvím. Z dobrodružného hlediska bezchybně zpracováno, přesto musím obdivovat každé desetileté dítě, které by se do knihy pustilo. Místy je až příliš náročná na pochopení chemických vzorců, nebo složitých matematických rovnic. Ne snad, že by se jimi příběh doslova hemžil, ale občas se vyskytnou a to stačí, aby méně technicky zdatný čtenář začal uvažovat, že těch několik listů přeskočí, nebo rovnou začne koketovat s myšlenkou, že by knihu rovnou mohl odložit. Možná, že v 80. letech, kdy Tajemná přílba v Albatrosu vyšla, se takové děti ještě našly…