Viktor Dyk: Krysař
Na to, že si přečtu Krysaře, jsem se chytala už několik let, ale nikdy jsem k tomu neměla dost odvahy. Obecně jsem věděla, o co v příběhu jde, jenomže jsem se bála - příběh je až moc tajemný, přestože to tak původně Viktor Dyk neměl v plánu.
Do Hammeln přichází Krysař. Poznává se s Agnes, kterou si evidentně zamiluje, dívka však má partnera – Kristiána. Drama začíná: krysař se s mládencem nechce seznámit, nejradši by s Agnes chodil jaksi bez závazků. Nešťastnou náhodou se ale s Kristiánem setkává a od té doby si začne uvědomovat, jak špatné je vykonávání jeho povolání. Krysařem každý opovrhuje, takže nemá nejmenší šanci na lepší život, nehledě na nespolehlivé představitele města, kteří mu odmítají vyplatit zaslouženou odměnu.
Na necelé stovce stran se odehrává příběh plný jinotajů a napětí, přestože zápletka je notoricky známá. Někdo by se na novelu mohl dívat jako na zamilovaný příběh, Dyk si ale našel dost prostoru pro obyčejný život a trochu surovosti, ačkoli se všechno odehrává v podivném klidu, skoro se mi chce říct klidu před bouří – než Krysař splní svoji výhružku.
Překvapí i to, že se hlavní hrdina setkává s bakalářem Faustem. Že Viktor Dyk zpracoval známou německou pověst, není nic divného, ale na to, že se inspiroval i druhou pověstí, mě nikdo nepřipravil…
O závěru jsem měla jisté povědomí: věděla jsem, že z celého Hammeln přežijí jen dva lidé – prostoduchý rybář a nemluvně, a přesto jsem čekala, že rybář dítě hodí do propasti a sám skočí za ním, lákán zvukem Krysařovy píšťaly. Nepravděpodobné, ale ke knize se mi to tak nějak lépe hodilo.
A závěrečná otázka, kterou si kladu ještě teď: kdo byly ty krysy? Co když autor myslel osoby, se kterými se denně stýkáme?