Vraždy v ulici Morgue
Texty Edgara Allana Poea jsou správně temné a strašidelné, přesto jsou dokonale reálné a autor je nenapsal jenom proto, aby své čtenáře vyděsil. Většinou popisuje události, které by se stát mohly, ale jsou tak neobvyklé, že jejich svědky pravděpodobně nebudete. To ostatně splňuje i povídka Vraždy v ulici Morgue, v Čechách často vydávaná ve stejnojmenném souboru s dalšími méně známými příběhy.
Stejně, jako jiné příběhy z Poeova pera i tenhle na první pohled působí možná až příliš rozvláčně. Autor nejprve uvažuje o logickém myšlení a teprve po nezbytném úvodu přichází s vlastním příběhem, kterému ovšem přidělí ještě jeden samostatný úvod, aby čtenáři náležitě představil své alter ego, žijící v Paříži a jeho francouzského přítele Dupina, schopného geniálních dedukcí, který na své okolí působí jako podivín.
O něco později se muži v novinách dočtou o vraždě v ulici Morgue - odtud název příběhu a především Dupin se dává do pátrání. Druhý, bezejmenný hrdina, se stává pouhým pozorovatelem, jakýmsi Watsonem, který události zprostředkovává čtenáři.
Převážná část textu je psána Dupinovým monologem, jímž se příteli pokouší objasnit své nejasné stanovisko. Napínavý je až teprve samotný závěr, a to i pro toho, kdo vlastně z doslechu ví, kdo je skutečným pachatelem. Mají hrdinové šanci to jakkoli dokázat? A jak probíhá následné zatčení? Do takových detailů autor nezabíhá, přestože ledasco neváhá naznačit…
Nejednou se v ději objevují francouzské citáty. K autorovu stylu to neodmyslitelně patří, ale čtenář, který tímto jazykem nevládne, pak z příběhu nemůže mít odpovídající požitek. Svědomitý překladatel na to myslí a povídku opatří vysvětlivkami. A čtenář může být spokojen…